Bedřich byl vyloženě technický typ. Nikdy se nezabýval duševnem, věřil jen tomu, co si dokázal změřit, zvážit nebo jinak zdůvodnit. Bylo tomu tak až do chvíle, než ho začala nesnesitelně bolet záda.
Bolest mu vystřelovala z lopatky do páteře. Býval kvůli tomu občas doslova nepoužitelný. Potom zase bolest polevila, netrvalo však dlouho a byla zpátky s ještě větší intenzitou. Nevěděl si rady, stejně tak lékaři. Nic nezabíralo, bolest se stále vracela. Ze zoufalosti se svěřil kamarádovi a ten mu poradil služby jedné léčitelky. Bedřich nechtěl nejprve ani slyšet. Když se mu ale bolest znovu připomněla tak, že sotva chodil, odhodlal se.
Léčitelka v něm však vyvolala ještě větší pochybnosti, než když se k ní vydal. Namísto účinné masáže nebo ztišujícího obkladu přišla s neuvěřitelnou historkou, že mu bolest zad způsobuje zbytek duše jeho maminky, která zemřela a s kterou se potřebuje ještě rozloučit. To už bylo na technicky založeného Bedřicha příliš. Domů šel s pocitem promarněného času. Jenže bolest znovu udeřila a tak se mu začaly hlavou honit horečnaté myšlenky. „No jo, tehdy, když maminka umírala, byli jsme od sebe vzdáleni stovky kilometrů. Já v Praze, ona v Bohumíně. Nestihli jsme si toho říct opravdu hodně,“ přemýšlel.
Rozhodl se proto konat. Připravil doma večeři pro dva, pro dva také prostřel, zapálil svíčku a posadil se ke stolu. V tom se začaly dít věci. Praskala okna, bouchaly dveře, zřetelně cítil chlad, který kolem něho procházel. Podvědomě věděl, že je to jeho maminka. Hovořil k ní snad hodinu. Poprvé v životě jí mohl říct úplně všechno, co měl na srdci. Všechno si s maminkou vyříkali a rozloučili se. Bolest malinko ustoupila. Druhý den ho však přepadla tak silně, že pochyboval o všem, co prožil. Smiřoval se dokonce s tím, že zůstane nepohyblivý. S těmito pocity také ulehl do postele. A ráno? Jakoby ho žádná bolest zad nikdy nepotkala. Cítil se jako znovuzrozený. A to i další den a několik následujících týdnů a měsíců. Zdravě se cítí doposud.
„Pokud jsme na rodiče napojení, můžeme je vnímat, i když už nejsou na tomto světě. Třeba prostřednictvím bolesti,“ uzavíral Bedřich se vší vážností svoje vyprávění kolegům v práci. Ti ho znali jako racionálně uvažujícího člověka, přesto mu moc nevěřili. „Vím, co si myslíte. Být na vašem místě, nechoval by se jinak. Ale skutečně se mi to přihodilo. Od té doby se dívám na svět úplně jinýma očima,“ říkal Bedřich, který se, jak jinak, snažil přijít duchovním věcem na kloub. Byl technik, proto si je chtěl alespoň spočítat. A tak se z něho za čas stal numerolog…
Ing. Jitka Zahrádková, grafologie, astrologie a psychologie
Publikováno v časopisu Ve hvězdách
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 300 Kč, na 2 roky 600 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednavky@ipredplatne.sk