Pro 182014
 

Postupně jsme spolu se čtenáři docestovali až do jižního Izraele, kde žádný poutník nevynechá přírodní raritu, nejníže položené místo na planetě – Mrtvé moře. Hovořit bychom ale měli spíše o solném jezeře, neboť je tento přírodní útvar skutečně bezodtokovým jezerem, položeným 420 metrů pod hladinou světových moří, dosahuje hloubky cirka 380 metrů a jeho salinita vykazuje v průměru téměř 34 procent, což je desetkrát více než slanost Středozemního moře.

Je necelých 70 km dlouhé, pouhých 18 km široké a jeho nejsilnějším přítokem je řeka Jordán. Četná okolní údolí přes letní období zcela vysychají, proto i samo Mrtvé moře rok od roku mění velmi znatelně stav svojí hladiny. Vysoký odpar ve velmi teplém klimatu, nároky na pitnou vodu a její zadržování v Galilejském jezeře způsobují permanentní úbytek mořské vody a v posledních letech klesá ročně hladina zhruba o 70 cm, což turisté opakovaně navštěvující Izrael na vlastní oči mohou potvrdit. Proto začal v posledních letech stát Izrael jednat s vládou Jordánska o společném bilaterálním projektu, kterým by se stalo vybudování 180 km dlouhého kanálu, který by přiváděl do jezera „čerstvou“ vodu z Rudého moře z oblasti Akabského zálivu. Tento projekt samozřejmě naráží na nesouhlasné stanovisko mnoha světových ekologických organizací, které varují před zásadním dopadem na ekosystém příslušných oblastí.

V Mrtvém moři evidentně kromě velmi odolných bakterií nepřežije žádný živočich, proto bychom na jeho březích hledali rybáře jen stěží. Slanost vody je způsobena vysokým obsahem solí chloridu hořečnatého, sodného, draselného a bromidu hořečnatého. Tyto suroviny se stávají pro Izrael nezbytným exportním artiklem, i proto podniká kroky k záchraně Mrtvého moře. Turistu však zajímá především vyšší vztlaková síla, která díky téměř 35procentní hustotě vody působí na plovoucí předměty a proto se tato voda chová jinak, než na co jsme zvyklí, i proto se ozývají v letoviscích salvy smíchu, avšak nedoporučuji těm, kteří si krátce před koupáním způsobili malá řezná zranění, to je potom nepříjemný koncert. V oblasti Mrtvého moře bych každému poutníkovi poradil navštívit alespoň tyto dvě nejznámější lokality – Kumrán a Masadu. Obojí jsou to archeologické či starobylé areály, kde jsou cestovatelé skrze precizně zpracovaný didaktický program na filmovém plátně obeznámeni s historií místa a životem, který tudy procházel.

Kumrán je spojen s náboženskou sektou Esénských, kteří se dobrovolně vzdávali světského života, odcházeli mezi podobně smýšlející, praktikovali poustevnický život s rituálním očišťováním, studiem a přepisováním starých textů, modlitební praxi spojenou s vyhledáváním starých proroctví a činností zaměřenou k očekávání Mesiáše. V této lokalitě bylo v roce 1946 objeveno množství tzv. Kumránských svitků, velmi cenných, starých biblických rukopisů, které se přes takřka detektivní zápletku velmi zdlouhavými cestami dostávaly k rukám biblických badatelů, aby na vědeckém poli biblické kritiky napomohly poznání jazyka, slovní zásoby, stylu či frází. Zároveň obsahují mnohé varianty biblického textu, které pomáhají osvětlovat některá málo srozumitelná místa v Písmu. Pomáhají i lépe pochopit souvislosti vzniku křesťanství.

Pevnost Masada, vybudovaná Herodem Velikým na západním okraji Mrtvého moře, se stala místem posledního odporu židovských povstalců proti Římu. Podle židovského historika Josepha Flavia byla pevnost vybudována v letech 37 – 30 př. n. l. jako Herodovo útočiště před vlastním národem a jako případná bašta pro ohrožení ze strany Egypta. Na počátku židovské války proti Římanům obsadila Masadu skupina povstalců, kteří si říkali Zélóti a později se k nim přidali jejich soukmenovci i s rodinami, když byli vyhnáni z Jeruzaléma jinými Židy krátce před zničením chrámu v roce 70.

Roku 73 přitáhl římský velitel Lucius Flavius Silva k Masadě s 10. legií. Bylo nemožné, aby vojsko k pevnosti vystupovalo po strmém úzkém chodníčku, a tak vojáci nechali zajatce navršit na západní straně vyvýšeniny rampu. Výškový val byl dokončen na jaře roku 74 a nakonec se Římanům podařilo prolomit hradbu Masady za pomoci beranidla. Když vtrhli na nádvoří, zjistili, že asi tisíc obránců vypálilo všechny stavby a upřednostnili masovou sebevraždu (nepřijatelný hřích u Židů), než aby padli do zajetí nebo aby byli poraženi. Příběh o sebevraždě se Římané dozvěděli díky dvěma ženám, které se před hromadným masakrem spolu s pěti dětmi ukryly v nádrži na vodu. Ještě donedávna se v pevnosti skládaly vojenské přísahy, kdy bylo pro izraelské vojáky věcí národní cti zvolat: „Masada už nesmí nikdy padnout!“ Tato pevnost se stala symbolem izraelské odvahy a nepokořitelnosti.

Mgr. Rudolf Špaček, farář Církve čs. husitské
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

Časopis si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz  (roční předplatné 350 Kč, půlroční 175 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk

 Publikoval 11:53

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.