Lis 112014
 

Posledním dobou se mým životním údělem stala chiromantie. Kdo se s tímto termínem dosud nesetkal, tomu je třeba napovědět, že jde o „čtení“ – lépe řečeno o hádání z rukou. Cheiros totiž v řečtině znamená ruce a manteia věštění. Ale to už je snad dost známá věc. Věštění je ošidná záležitost, to vám povím rovnou. Důvěra v umění „šamana“ se může klidně změnit v opak, zvláště pak očekává-li klient něco jiného.

Když jsem se jedné návštěvnice ptal na jméno, opáčila: „Vy to nevíte?“ Zíral jsem – taková očekávání se vůbec nedají naplnit. Vždyť nejde o čtení z knihy – v dlaních se dešifrují zásadně jen symboly. Každý chiromant se svým způsobem specializuje – muži převážně na psychologii, ženy – chiromantky povětšinou na vztahy. Protože klientelu chiromanta tvoří především ženy a jejich ústředním tématem jsou citové problémy, vztahy neminou ani mne.

Před lety jsem se zúčastnil tzv. Astrovíkendu. Před mým stolem v Křižíkově paláci pražského Výstaviště stály pěkné fronty po celé dva dny. Hlavní hrdina tohoto příběhu se objevil hned na počátku, ale nepostavil se do fronty, nýbrž trpělivě vyčkával stranou. Nemohl jsem si ho nevšimnout, když tam nejméně hodinu – dvě jen tak postával a upřeně se díval směrem ke mně. Ta neúčelnost byla tak nápadná, že už jsem se v duchu ptal: „Nebude to tajný agent? Že by mi ho i se stolkem přidělili pořadatelé?“ Náhle ke mně dotyčný pán poněkud z boku přistoupil. Požádal mne stručně, ale zřetelně, abych ho vzal jako posledního. Řekl jsem mu: „Proč? Vždyť jste si tu frontu už nejméně dvakrát vystál.“ Vymluvil se, že ještě něco musí zařídit. Přikývl jsem, nebylo času na vybavování, a v následných „fofrech“ jsem na něho úplně zapomněl.

On však nezapomněl. Nastal čas, kdy pořadatelé oznámili konec „věšteckého“ dne a v tom se odněkud zmíněný návštěvník vynořil. Mlčky mi podal ruce a já už unavený – úplně automaticky – začal odříkávat výklad. Vzpomínám na jeho silně propadlé dlaně kolem hlavní rýhy uprostřed. Tvořila se tam poměrně výrazná korýtka. To je známka velké spotřeby psychické energie a až neurotického napětí. Svědčil o tom i hluboký tah té hlavní rýhy s jejími příslušnými deformacemi. Mechanicky jsem mu sděloval, co vidím v jeho dlaních. Když se seance chýlila ke konci, pán se na mne upřeně zadíval a náhle vychrlil: „Víte, že Vám dlužím za rozvod a za to, že se manželka po návštěvě u Vás k němu rozhodla?“

Zatrnulo mi! Vždyť jsem zjistil, že byl pár let skoro cvok, co kdyby mu to zůstalo? Teď se na mne vrhne!? Nejspíš proto čekal až na samotný konec, aby neměl svědky. Jsou tu ale ještě všichni kolegové. To bude pěkná ostuda, k tomu i reklama, hned první den… Ten pán mne však vůbec nemínil pohlavkovat, naopak. Povídal, že jsem mu kdysi přesně uhodl budoucnost a že mu po letech říkám totéž, ovšem teď už jako minulost. Říkal: „Nejdřív u Vás byla manželka, která se po Vaší analýze rozhodla definitivně pro rozvod. Neuměl jsem to s ní, všechno jsem moc prožíval a na Vás jsem se tenkrát ukrutně zlobil – měl jsem za to, že Vy jste jeho příčinou. Až později jsem začal chápat, že jsem si to zavinil sám a ten konec byl prostě logický. Příliš jsem na svou ženu žárlil, příliš neopodstatněně vyváděl. Vše skončilo mým pobytem v psychiatrické léčebně, což jste mi předpověděl, když jsem za Vámi přišel, abyste mi také četl z rukou. Chtěl jsem si ověřit, co jste zač, že jste měl na moji ženu takový vliv. Pamatujete, jak jsem se Vás tehdy jízlivě ptal, odkud berete pro svá tvrzení takovou jistotu? Jak jsem Vám vytýkal Vaše zásahy do cizích životů a jak jsem Vám málem sprostě vynadal? Dnes jsem však s tím vším nadobro smířený – zřejmě takový byl můj osud.“

Postupně jsem si pod vlivem jeho vypravování vybavoval podrobnosti tohoto případu. Vysvětlil jsem mu, že z mé strany to nebyla ani suverénní jistota, ani potřeba zasahovat do cizích životů, ale povinnost pravdomluvnosti: „Co v rukou svých klientů vidím, to říkám, nic jiného. Snad jste to už pochopil.“ „Máte pravdu,“ souhlasil, „tenkrát jsem Vám nevěřil a ani věřit nechtěl. Avšak, když jsem se dozvěděl, že tady dnes budete, přišel jsem Vám poblahopřát, protože jste byl přesný a mluvíte stejně. Zřejmě říkáte jen skutečně to, co v dlaních je. Kdybych Vás tehdy lépe poslouchal, ušetřil bych si zbytečné starosti a trápení. Takže i do budoucna Vám přeji mnoho podobných úspěchů – čtení z rukou je určitě nevšední schopnost, blahopřeji Vám!“

To víte, že mi spadl balvan ze srdce. Facky se nekonaly! Vřele jsem milému pánovi poděkoval. Vždyť nemohlo být lepší odměny, než takovéto pochvaly v závěru mého tehdy prvního „věšteckého“ dne.

Mgr. Arch. Marin Dobrev, chiromant
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

Časopis si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz  (roční předplatné 350 Kč, půlroční 175 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk

 Publikoval 9:29

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.