Říj 232014
 

V životě se dostáváme do neuvěřitelných součinností s osudem. I když se to může zdát nemožné, tak jen my sami máme možnost změnit běh dějin a nastartovat svůj lepší osud. Jenže – co je lepší?  To, co se jednomu může zdát pro něho nejlepší, může pro druhého znamenat naprostý propad. Dva přátelé – Petr a Pavel, tvořili už od útlého věku neoddělitelnou dvojici. Aby také ne. Jejich matky byly letité přítelkyně a měly to štěstí, že se vdávaly v přibližně stejnou dobu.

Děti, ač to nebylo v plánu, se narodily ve stejný den, pouze každé v jinou hodinu. Bylo hezké pozorovat, jak se obě děti vyvíjejí a v době, kdy už byly dospělejší, moci také přispívat k jejich rozvoji. To vše mi vyprávěla paní Vladislava, která byla babičkou jednoho z těchto chlapců. Přišla se ke mně zeptat na životní příběh obou chlapců.

Stalo se totiž, že osud jednoho z nich zasáhl. Petr, silnější a průbojnější z dvojice, se zdál být více vybaven pro život, a jelikož oba úspěšně studovali, zvolili si na universitě i stejný studijní obor. Petrovi rodiče měli však nehodu, kterou nepřežili. Ba co víc, Petrův otec po sobě zanechal velké dluhy, které bylo zapotřebí splatit.

Petr se snažil tohle těžké období zvládat, přerušil studium a vše, co po rodičích zůstalo, prodal. Zdálo se, že se vše zvrátí v jeho prospěch, ale pak jakoby ho něco píchlo a neměl stání. Začal se toulat, vracel se čím dál později, až se přestal vracet úplně.

Pavel a jeho rodiče mu nabídli bydlení a snažili se ho v jeho nelehké situaci podržet. Pavel se mu snažil pomáhat ze všech sil, ale Petr se zatvrdil. Nechtěl o ničem ani slyšet a někam zmizel. Pavel mezitím dostudoval a stal se z něho úspěšný muž. Neměl sice takové vlastnosti jako Petr, přesto šel na vše s pílí a předsevzetím. Avšak časem „sklízel“ jenom pocty. Dařilo se mu po všech stánkách a ve své profesi byl odborník. Přesto ho něco trápilo. Neměl z ničeho radost. Vše, co mu život nabízel, přijímal s apatií.

Sem tam si vzpomněl na svého přítele z dětství, kde je mu asi konec. Jak ale čas plynul, stopy vzpomínek pomalu bledly. Jednoho dne však spatřil přicházet muže, jehož tvář znal z fotek z dětství. Byl to Petr. „Kam jsi se poděl a kde jsi celou dobu byl?“ ptal se překvapený Pavel a poslouchal příběh svého přítele.

Tím, že se Petr rozhodl všechny a všechno opustit, musel se rozhodnout, jakou cestou půjde. Moc mu toho tenkrát po rodičích nezbylo a on se navíc připojil ke špatné partě. Začala ho pálit horká půda pod nohama, takže v rychlosti přijal pracovní nabídku jako pomocný lodník. S lodí pak proplul a procestoval spoustu neznámých zemí, až zakotvil v Indii. V této rozporuplné zemi, plné kontrastů, zůstal a rozhodl se tu strávit nějakou dobu.

Naplňovala ho představa, jen tak bezcílně putovat od vesnice k vesnici a poznat život místních lidí. Přesto, že žili v chatrčích a neměli často ani na jídlo, vyzařovaly jejich oči naplnění ze života a spokojenost. Petr, muž znavený vším, co jej potkalo, si začal více uvědomovat svůj zatím ničím nenaplněný život a to, co bral už jako trpkost a úděl, začal chápat jako zkoušku životem.

Začal meditovat a stranil se lidem, aby získal co nejvíce ze své nezávislosti. Už jej netrápilo, zda bude mít příští den střechu nad hlavou nebo co do žaludku. Prostě se odevzdal osudu a věřil, že pokud je v souladu s Vesmírem, nemusí se obávat. S tímto poznáním se vrátil zpátky do vlasti a k rodině přítele z dětství.

Pavel si byl vědom svého dosud „nenaplněného“ stavu a začal si představovat svůj život zcela jinak. Na prvním místě už nebylo hmotné zabezpečení, nýbrž rodina a přátelé, sport a příroda. Začal se aktivně zabývat vším, co mu bylo léta odpíráno a jelikož měl ve svém příteli značnou oporu, brzy se mu začalo všeho dostávat v hojné míře.

Jaký byl rozdíl mezi oběma muži a jaký byl jejich osud, když byli oba narozeni ve stejný den? S touto otázkou za mnou přišla paní Vladislava ve snaze zjistit osud obou. Proč se jejich cesty rozdělily a proč mají oba tak rozdílné životy? Z jejího vnuka je úspěšný muž, přesto bez radosti, a z Petra člověk na pokraji společnosti, přesto dnes vyspělá bytost s velkou životní moudrostí.

Zadívaly jsme se do rozboru karmického zadání pro tento život u obou a i když měli oba v osudu stejnou cestu, jejich duše se rozhodly pro rozdílné rodiny. Petr měl přijmout roli člověka, který naprosto přebírá zodpovědnost za svůj život, což nikdy v předchozích inkarnacích nedělal. Bylo zapotřebí, aby pochopil, jak je důležité stát si za svými sny a rozhodnutími, zodpovědností a ne se jen nechat unášet ve větru beznaděje.

S jeho cestou do země, kde se nachází mnoho možností pro pochopení a přijetí, dostal příležitost přehodnotit svůj celý dosavadní bezcílný život. Ovšem stejně tak i jeho přítel, byť jeho životní cesta byla mnohem jednodušší, z něho učinila štvance. Byl sice ve svém profesním i vztahovém vývoji dále než Petr, ale to jen na první dojem. Pavlům i Petrův životní plán měl být o spokojenosti a když jsme se tak na celé karmické rozbory s paní Vladislavou dívaly, uvědomily jsme si, že oba měli v podstatě stejné osudy. Jen každý někde jinde.

Podstatné však bylo, že si to oba uvědomili. Nalezli v sobě pramen radosti a klidu, a to byl jejich hlavní karmický úkol v této inkarnaci. Seznámit se se svojí duší a pochopit prapodstatu života.

Silvia Gemini, věštkyně a karmická terapeutka
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

Časopis si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz  (roční předplatné 350 Kč, půlroční 175 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk

 Publikoval 18:36

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.