Říj 082014
 

Čechy jsou zajímavé nevídaným množstvím duchovních proudů a významných duchovních míst na malém prostoru. Začnu v Praze a jejím okolí. Budu raději psát o místech zajímavých a méně známých, než abych se opakoval se všeobecně známou pražskou katedrálou, Staroměstským náměstím s orlojem a památkou popravy českých pánů nebo starého židovského hřbitova.

O tom už bylo napsáno dost. Rád bych čtenáře inspiroval k návštěvě a poznání zatím méně známých míst.

Místa v Praze
Letohrádek Hvězda
Nejprve zde vznikla obora krále Ferdinanda I. roku 1530. V ní byla dne 27. června 1555 zahájena stavba letohrádku na půdorysu šesticípé hvězdy. Letohrádek Hvězda patří mezi filosofské stavby, půdorys šesticípé hvězdy symbolizuje spojení dvou protikladných sil do vzájemné harmonie. Současně tímto místem prochází významný zemský proud – dračí žíla vedoucí dále směrem na Pražský hrad. Díky jedinečné architektuře se zde zemská síla koncentruje. Citliví lidé ji mohou cítit, roztáčí virgule a kyvadla. Interiér letohrádku je inspirován živly. Podzemí přísluší zemi, přízemí vodě, první patro vzduchu a druhé poschodí ohni.  V letohrádku je instalována výstava o Bitvě na Bílé hoře.

Troja – Botanická zahrada
Vinice sv. Kláry a prostor nové Botanické zahrady v Troji jsou místem pro pěkný výlet a rozšíření si obzorů v poznávání rostlin. Zahrada je krásně upravená a stojí na místě, kde se přirozeně koncentruje energie. Můžeme zde také pocítit silnou energii větru a užít si rozhled po širokém okolí severního okraje Prahy.

Léčivá studánka v Malé Chuchli – Mariánská v Čertově strouze
Studánku tvoří kamenná půlkruhová stupňovitá zeď s kovovou trubkou, o kus dál má studánka druhý odtok přebytečné vody přepadem. Pramen je jímán o 50 metrů výše v boční rokli západně od studánky pod oltářem kaple Panny Marie. Je od kaple sveden pod zemí až k vyústění z kamené zdi. Mariánská kaple zde byla postavena v 2. polovině 18. století. Pramen zásoboval vodou malochuchelské lázně, které zazmenaly velký rozkvět v 18. a 19. století. Voda má vysoký obsah hořčíku. Roku 1760 ji prohlásil dr. Scrinci za minerální. Podzemní voda v této studánce je chemického typu vápenato – hořečnato – uhličitano – síranového se slabě alkalickým pH a dosti vysokou mineralizací. Voda dříve stékala žlábkem ve zvláštním mechem porostlém útvaru, který přirozeně vznikl nárůstem travertinu. Tento zajímavý útvar však před časem neznámý vandal zničil. Nyní se však znovu vytváří. Tato voda má léčivé účinky na srdce a nervy, jemně ochlazuje a pobyt u pramene je výborný pro setřepání stresu a nalezení klidu v duši. Plochy nad pramenem jsou zemědělsky využívány, bylo zaznamenáno znečištění pramene, ale v poslední době se stav zlepšil.

Okolí Prahy
Menhir v Klobukách
Největší z českých menhirů stojí u Klobuk u Slaného. Říká se mu Zkamenělý pastýř, protože prý byl kdysi obklopen menšími kameny, jakýmsi „stádem ovcí“. Nejednalo se tedy o osamělý menhir, ale kromlech, kamenný kruh určený k posvátným obřadům. U jeho základny se také našly střepy prehistorických nádob. Měří skoro tři a půl metru a váží pět tun. Novodobé legendy o kamenu tvrdí, že kráčí pomalu k vesnici Klobuky. Až dojde ke kostelu, nastane konec světa… Zatím se moc nehýbe a klidně stojí v ohrádce, kterou nedávno okolo něj postavili. V ohrádkách u plotu skončily i další kameny – například malý menhir v Horoměřicích u Prahy nebo menhir v Chabrech v Praze.

Menhir v Drahomyšli
Nejpozoruhodnějším českým menhirem je takzvaný Zakletý mnich u Drahomyšle, nedaleko silnice Žatec – Louny. Je sice menší než ten klobucký, ale údajně je energeticky mnohem vydatnější. Na jedné straně kamene se prý nachází jakési „oko“, řada citlivých lidí přes něj s kamenem komunikuje.

Kounovské řady
Kamenné řady jsou nejvíce známé z  Bretaně, kde několikakilometrové řady mohutných kamenů u městečka Carnac nemají ve světě obdoby. Najdeme je však i u nás. Na náhorní planině nad obcí Kounov na Rakovnicku se nachází 14 rovnoběžných kamenných řad. Nejdelší je dlouhá 450 metrů a kameny v ní jsou nejčastěji asi půlmetrové. Řady jsou tvořené z křemencových balvanů, které musely být na místo tvořené opukovým podložím dopraveny. Přesto se o původ řad vedou mezi archeology spory (teorie o zídkách mezi políčky nevysvětlují, proč kameny musely být dopravovány zjevně ze značných vzdáleností). Psychotronici a citliví lidé zde cítí značnou energii měnící se v jednotlivých částech řad a mnoho lidí se na tohle místo pravidelně vrací, aby dobilo a harmonizovalo svoji energii nebo uskutečnilo své soukromé rituály.

Lázně Toušeň
Lázně Toušeň byly kdysi slavné lázně se slatinou a železitým pramenem. Dnes zde přežívá jen slatinná léčba, používané prameny byly zničeny vyvrtáním vrtů v Káraném, které zásobují pitnou vodou Prahu. Labe tu vytváří kouzelné zákoutí a najdeme zde výborná místa pro pochopení této řeky, prožití její síly i moudrosti. V okolí města lze nalézt několik menších železitých pramenů.

Kersko
Kersko je osadou uprostřed pozoruhodných širokých lesů, které samy o sobě mají mnoho energie. Místo má jedinečné kouzlo, jenž sem přivedlo i spisovatele Bohumila Hrabala žijícího zde s tlupou polodivokých koček. Hlavním zdrojem léčivých sil je tu však oblíbený minerální pramen sv. Josefa, jehož voda je místními lidmi nazývaná Kerka. Nalézá se při hlavní silnici u restaurace U Pramene. Pramen je silná dobře nasycená minerálka, může dávat až 120 litrů za minutu, ale aby nestrhával prameny v okolí, je doporučeno odebírat 12 litrů za minutu… I to je dost a je škoda, že se o tomto pramenu málo ví.

Blaník
Velký Blaník leží asi 70 kilometrů jihovýchodním směrem od Prahy a jeho vrchol se vypíná do výšky 638 metrů nad mořem. K hoře se vážou pověsti o blanických rytířích, kteří přispěchají české zemi na pomoc, až bude ze všech stran ohrožena nepřáteli. Z nitra skály na východním svahu prý vystoupí mocné a silné vojsko, z něhož na nepřátele padne takový strach, že na svém útěku poboří celou Prahu až do základů. Podle některých badatelů se na tomto místě nacházelo keltské osídlení, včetně druidských svatyň. Před několika lety se na poli pod Velkým Blaníkem objevil v obilí piktogram znázorňující půdorys keltského kříže. Archeologické nálezy potvrdily osídlení v době keltu – době železné, tj. asi 400 let př. n. l. V době husitské, v 15. století, byl Blaník kultovním husitským místem. Nešlo však jen o ryze náboženské obřady, na vrcholu se pravidelně pořádala tajná národní shromáždění a různé pohanské oslavy. V srpnu 1868 se na Velkém Blaníku konal první úředně povolený tábor lidu, kterého se zúčastnilo 40 tisíc lidí ze všech koutů země. Blaník je jedním ze základních míst země a současně bránou do mnoha dimenzí. Svědčí o tom i příběh z budování Národního divadla. V letech 1868 až 1886 se uvnitř Blaníku ztratil pomocný kameník František Šolín. Při odstřelu kamene pro Národní divadlo zmizel, tělo se nenašlo a byl prohlášen za mrtvého. Údajně potkal uvnitř radu mužů, v nichž poznal osobnosti českého národa. Myslel si, že uvnitř strávil 18 hodin a zatím uběhlo 18 let. Podobně se v Blaníku na několik dnů ztratily děti a vyprávěly pak o podzemí se skřítky a vílami. Blaník je složité silové místo, vhodné k dobití sil i k meditacím. Místo, na jehož poznání jedna návštěva nestačí.

Martin Mart Chejstovský, astrolog, druid, šaman a léčitel
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

Časopis si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz  (roční předplatné 350 Kč, půlroční 175 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk

 Publikoval 10:36

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.