Říj 022014
 

Dříve byl umělec i esoterik, protože se vyznal v symbolech, bájích a legendách, a ve vzdělání neexistovaly tak jako dnes vyhraněné specializace. Vzdělání bylo komplexnější a umělec byl v jistém slova smyslu „všeuměl“, protože musel ovládat prakticky vše od Pythagorovy věty, přes konstrukci zlatého řezu až po tajemství míchání barev.

Tarotová karta XIV. Velké Arkány, karta Mírnosti a Umění souvisí s uměleckou činností, ale nejvíce se přibližuje nejvyššímu umění – umění života. Umělci byli skutečnými, všestrannými zasvěcenci. Nyní je zvykem označovat všestranné umělce termínem „renesanční člověk“, ale takových je skutečně málo. Proto nás udivují naprosto dokonalé katedrály, postavené bez zbytečných předběžných výpočtů, neboť autor, zednář, stavitel chrámů, byl i matematik, statik, fyzik, umělec, psycholog, prostě esoterik. Zajímavou osobností v tomto směru byl Leonardo da Vinci, vědec, malíř, sochař… Člověk, který vynikal snad ve všech myslitelných oborech.

Oslava všestrannosti byla zřejmá především v antice, kde bylo za největší hřích považováno uctívání jen jednoho boha. Uctívat se museli všichni bohové. Člověk se věnoval lásce, pak uctíval bohyni Afrodítu, ale měl se také věnovat válce a klanět bohu Martovi, a pod vedením dalších bohů se věnovat hrám, lovu, zábavám, pitkám i bitkám…

Když se někdo soustředil jen na jednu činnost, kterou začal „dělat pořádně,“ byl potrestán. Dnes je tomu naopak. Prožíváme období specializace. Fotografická podobizna má vystihnout podobu člověka, oblíbená skvrna v Rorschachově testu má odhalit a popsat jeho duši… Obrazy a sochy starých mistrů představují komplexní poselství. Mají potěšit oko, současně léčit pomocí vesmírných sil, jsou plné tajemných symbolů a příběhů, předávají důležitá poselství a rady do života. Smysl specifických symbolů byl znám jen největším zasvěcencům, později jejich tajemství střežila různá magická společenství, nejznámější jsou zednáři či rozenkruciáni. Některé symboly na obrazech či jiných dílech dnes už neumíme přečíst. Často se jejich smysl v průběhu staletí změnil. Sova v antickém spojení s bohyní Athénou znamená moudrost, zatímco ve středověkém křesťanství temnotu a zatemnění mysli, či-li hloupost. Růže v rukou bohyně krásy Afrodity symbolizovala vášeň a tělesnou lásku, zatímco v křesťanství neposkvrněnou Pannu Marii. Ta často stojí na půlměsíci, což může znamenat buď vítězství nad pohanskými základy křesťanské víry či souvislost s měsíčními bohyněmi. V antice hýřily sochy barvami, dnes bychom je označili za kýč. Za umění se považují sochy, jež mají barvu původního materiálu.

Každý světec v křesťanství má svůj atribut, podle něhož jej lze rozeznat od ostatních. Buď je to symbol řemesla či způsobu mučednické smrti. Svatou Kateřinu symbolizuje kolo a meč (byla usmrcena vpletením do kola a následným setnutím hlavy), sv. Petra prozradí svazek klíčů, sv. Kryštof, který nesl malého Ježíška přes řeku, je zobrazován s dítětem na ramenou, sv. Cecilie má buď housle nebo harfu, popřípadě hrdlo propíchnuté dýkou – je patronkou hudebníků a zpěváků.

Gotické katedrály bývají často popisovány jako kamenné knihy, plné symbolů. Jejich stavitelé nebyli ani tak architekti, inženýři a zedníci či betonáři, jako je tomu dnes. Byli to mágové, alchymisté a esoterici. Proto nepotřebovali žádné nákresy nebo složité výpočty, měli úžasně vyvinutý smysl pro rovnováhu a stabilitu přímo v sobě, proto mohli stavět i složité konstrukce, obrovské podpěry a křehké pilíře v dokonalé rovnováze, s tím, že celá stavba symbolizuje lidské tělo – a my nad tím dnes jen kroutíme hlavou. Základní konstrukce je obrazem lidské kostry, reliéfy odrazem svalů a tkání, vnitřní prostory symbolizují duši.

Při modlitbách se vlastně obracíme do sebe a svého nitra. Stavitelé esoterici se nezapřeli, a proto jsou na katedrále vyznačené i uzlové, citlivé body – čakry. Třeba ošklivé chrliče jsou „neprůchodné“ čakry a dešťová voda, nebo-li životní energie, je dokáže opět probudit k životu. Když si prohlédneme bohaté zdobení věžiček, pilířů a reliéfů, všimneme si obrovského množství různých příšerek, jež by mohly patřit do ďábelské sféry, ale ve skutečnosti jsou to staré pohanské symboly, patřící do různých etap jak lidského, tak uměleckého vývoje.

V baroku byly oblíbeným tématem alegorie. Nejčastěji jsou zobrazovány alegorie pěti základních smyslů – sluch, čich, chuť, zrak a hmat. Sluch se poznal nejlépe, jelikož osoba, jež měla zobrazovat sluch, držela v ruce nějaký hudební nástroj, třeba loutnu nebo triangl. Zrak se často zobrazoval tak, že se postava dívala do zrcadla nebo měla na nose brýle a něco si prohlížela. Chuť zpodobnil jedlík či piják vína. Čich zobrazovala postava, jež si právě přivoněla ke květině, nebo to mohl být kuřák dýmky. Oříškem bývala alegorie Hmatu. Na jednom obraze klove například papoušek ženu do prstu.

Pastýřské náměty symbolizovaly návrat k přírodě a ctnostný život v chudobě. Takzvané symboly vanitas ukazovaly na krátkost a pomíjivost života. Symbolem vanitas byly třeba mýdlová bublina nebo ovoce, nad kterým krouží motýli a lezou z něj červi a broučci. Stejně jako květiny usychající ve váze. Motýl býval chápán jako symbol lidské duše. Ořechové dřevo symbolizuje kříž (podle ukřižování Krista) a plod ořechu je chápán jako Kristus sám. Kde se vyskytla myš, byl to symbol ďábla, stejně jako brouk roháč. Papoušek znamenal neposkvrněné početí Panny Marie, protože se věřilo, že i po namočení zůstávají papouščí křídla suchá a voda po nich jen steče. V barokní krajinomalbě lidé viděli v listu na stromě symbol lidského života a řeka jim připadala plynutí času. Rozbouřené moře vyjadřovalo drama lásky a staré rozpadlé chatrče byly symbolem lidské zahálky, jež bude potrestána. V baroku se často zobrazovali i řečtí bohové, nejedna šlechtična se nechala malovat jako bohyně lásky Venuše. Oblíbený byl motiv, kdy krásnou Venuši přistihl in flagranti s mužným bohem války Martem ošklivý manžel Venuše, božský kovář Vulcanus. Bůh Saturn (Kronos – Chronos) byl bůh času a zobrazoval se, jak pojídá své děti – vše, co čas stvořil, opět stráví. Božského posla Mercura vystihovaly okřídlené topánky.

Oblíbená byla tzv. žánrová malba, kde se zobrazovaly výjevy z každodenního života. Oblíbený byl nerovný pár, kde je starý muž a mladá žena či ošklivý muž a krásná žena. Symbol šaška ukazoval na pobláznění ošklivého muže, zatímco jeho měšec byl cílem krásné ženy. Mělo z toho plynout morální ponaučení. Pokud někoho symboly opravdu zajímají, zabývají se jimi podrobně knihy emblémů, které doporučuji k prostudování.

Monica Star, kartářka a publicistka
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

Časopis si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz  (roční předplatné 350 Kč, půlroční 175 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk

 Publikoval 9:53

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.