Zář 232014
 

Tento případ je pozoruhodný zejména tím, že to, co historie, církev a inkvizice popisovaly jako obcování s démony, zažil pan Zdeněk na vlastní kůži.  To, za co by býval dříve upálen na hranici, navštívilo jeho ložnici. Tento démon, jak se později ukázalo, neměl ale zájem jen o sex, i když to byl očivodně důvod jeho návštěvy. K panu Zdeňkovi totiž zavítal klasický succubus. Nauka o démonech praví, že je to žena – ďábel, která má jen sexuální záměry a navštěvuje ložnice mužů.

„Všechno začalo v roce 1996, kdy mi bylo 46 let. Odjel jsem tenkrát pracovat do Německa, kde jsem bydlel na ubytovně. Sdílel jsem pokoj s jedním Němcem, který se mnou pracoval a jmenoval se Mathias. Asi po čtrnácti dnech jsem začal v této místnosti pociťovat cizí nevysvětlitelnou přítomnost. Cítil jsem, že je tu někdo neznámý. Měl jsem dojem, že mě někdo sleduje. Mého spolubydlícího se to ale netýkalo. On sám něco takového ani nepociťoval.

Náhle jsem začal v ´hlavě´ s někým rozmlouvat. Vycítil jsem, že mluvím s ženou. Žádné hlasy jsem ale sluchem neslyšel. Když jsem ležel v posteli, začal jsem najednou cítit fyzické doteky na svém těle, teplo rukou a čísi tep. Nikoho jsem však neviděl. A pak jsem ucítil, že jsem znásilňován. Nejprve jsem podezíral Mathiase, ale ten spal ve své posteli na druhé straně místnosti a neměl o ničem ani tušení. Já jsem však fyzicky cítil, že u mě někdo leží. Nespal jsem, byl jsem vyděšený, protože jsem se s něčím takovým nikdy předtím nesetkal. Podařilo se mi vstát a celý rozklepaný jsem šel vzbudit Mathiase a snažil se ho přesvědčit, že u mě v posteli někdo je, ať si tam jde na chvíli lehnout. Nevěřil mi a odmítl mi vyhovět. Byl jsem zoufalý a začal se třást, až se mi podařilo Mathiase přesvědčit a šel si lehnout na chvíli na moji postel. Nic však necítil. Lehl jsem si tedy celý zdrcený zpátky a Mathias bručel, že už se nedá vyrušit ze spánku kvůli takové hlouposti.

Následně si vybavuji, že abych získal jistotu, že tu skutečně je, požádal jsem ji v duchu, aby mě třikrát cvrnkla do nosu. A skutečně, doopravdy jsem to ucítil. Od té doby se mi tímto signálem vždy ohlašovala. Znásilňování se na svém začátku odehrávala tak, že jsem viděl, jak se mi zvedá peřina, i když se vůbec nehýbu. Bylo to děsné, nejprve jsem si myslel, že jsem se zbláznil, ale pak jsem na sobě ucítil čísi váhu. Krátce na to většinou docházelo k sexuálnímu styku. Zajímavé bylo, že jsem spával ve slipech, ale styk probíhal, i když jsem je neměl sundané. Naprosto zřetelně jsem přitom cítil i orální sex a vnikání do jejího pohlavního orgánu. Také mě líbala, ovšem mělo to zvláštní pachuť. Asi jako bych si lízl baterie se slabým elektrickým brněním. Cítil jsem chuť síry, pálilo mě v ústech a na jazyku.

Všechny vjemy z těchto aktů, kterých bylo mnoho, byly fyzicky srovnatelné s těmi, které jsem běžně znal. Pokaždé při nich docházelo k ejekulaci. Velmi jsem se před svým kolegou styděl, protože akty probíhaly často v jeho přítomnosti. Byl jsem pokaždé jakoby připoután k posteli a on kolem mě procházel. Bylo mi trapně, že mě takhle vidí. Jenže on nikdy nic neviděl, a to mě vyvádělo z míry. Tato znásilňování probíhala noc co noc až do úplného vyčerpání. Dokonce, i když se na pokoji svítilo. Vypadalo to, že jí nic nestojí v cestě. Na intimní prostředí si rozhodně nepotrpěla.

Jednou jsem například seděl v jídelně na židli a najednou jsem ucítil na svých kolenou váhu. V tu chvíli jsem opět cítil, jak do ní vnikám, přestože jsem oblečený. Ptal jsem se Mathiase, jestli něco nevidí, ale neviděl. Zcela jistě jsem mu musel připadat jako blázen a paranoik, když jsem se ho ptal stále dokola na to samé. Často jsem ji cítil i za mými zády, a tak jsem se opatrně otáčel k zrcadlu, zda ji neuvidím, ale nikdy nic… Vůbec se mi to nelíbilo a několikrát jsem ji proto zaháněl. Ona se ale jakoby rozzlobila a vždy mi dala jasně najevo, že se mnou nehodlá diskutovat. Například jednou, když jsem ji odmítl, spadla na zem zářivka, která se s hlukem roztříštila a vzbudila i Mathiase. Nechápu, jak to mohla udělat. Jindy zase praskla žárovka a byla tma, nebo mi nějak zelektrizovala prsty, šlehaly mi z nich pak blesky a bolelo to. Měl jsem v prstech výboje bílé nebo namodralé barvy.

Pokaždé před ejekulací se mi vždy natolik rozbušilo srdce, což jsem za normálních okolností se svou ženou nikdy nepociťoval. Možná to byl následek nadměrného zatěžování mého organismu. Když jsem se od ní odvracel ke zdi nebo se otočil na břicho, pokaždé mě začala hladit a já cítil teplo jejích rukou. Jenže pak přišlo něco hrozivého. Říkám tomu vyšetření. Při jednom ze styků se mi tak rozbušilo srdce, až to bylo neúnosné a získal jsem dojem, že umírám na infarkt. Před očima se mi odvíjel celý můj život přesně tak, jak jsem o tom kdysi slyšel. Nechtěl jsem ale ještě odejít a začal jsem se zase vracet. Zachytil jsem se rukama o železnou pelest postele, když mi náhle vyletěl z prstů ruky elektrický oblouk, až se zablesklo v celé místnosti. Mathias se tak vyděsil, že začal rozčíleně prohlašovat, že s takovým podivínem, co neustále vede záhadné řeči, už dál nechce být.

Hned na to jsem začal cítit v zádech v oblasti kostrče cizí předmět. Snažil jsem se ho setřást, ale nešlo to. Tohle vše za plného vědomí. ´Ona´mi oznámila, že je to něco, čím jsem vyživován a že to na mě museli napojit. Budu to prý mít u sebe a málem jsem jim to nepřežil. Tím si vysvětluji moje blízké setkání se smrtí. Se sexem už to nemělo vůbec nic společného. Myslel jsem si, že je to nějaký ďábel či výjev z černé magie a nebylo mi jasné, proč chce sex. Nikdy jsem ale bájím o démonech nevěřil a začal o všem pochybovat. Nevěděl jsem, co je realita a co fantazie, nebo zda to není totéž. Měl jsem v hlavě totální zmatek.

´Vyšetření´ale pokračovala, avšak jinak. Tato procedura se opakovala krátce po sexuálním styku. Bylo mi náhle do rektálního otvoru zavedeno cosi dlouhého a pružného, co mi napínalo střeva, břicho i hrudník. Nejprve to nebolelo, ale s každým novým vyšetřením byl předmět delší a prožitek stále nepříjemnější. Ten předmět, co mi zaváděli do konečníku, se hýbal a přirovnal bych ho k chobotnici.

Vyšetření měla i svoje následky. Když jsem v Německu skončil a vrátil se do Prahy, měl jsem asi ještě 14 dní tvrdé a nafouklé břicho, které začalo bolet kvůli silné zácpě. Pak ale tlaky ustoupily a mohl jsem konečně i na toaletu. Ve skutečnosti jsem ji nikdy neviděl, ale přijal jsem do mozku zprávu, že jí je asi 30 let, má lidskou podobu, je štíhlejší postavy a má delší tmavé vlasy. Nevím, jak jsem k této představě přišel a kdo se postaral o takovou vizi. Mnoho vzpomínek se mi nezachovalo, jen útržkovitě si vzpomínám, jak mě neustále zvala ven do nějakého objektu odněkud ´seshora´. Více nespecifikovala. Prohlašovala, že si mě vezme s sebou, ale odmítal jsem, protože jsem tu měl mladší partnerku.

Sexuální zneužívání pozvolna ustala koncem roku 1996, ale přesunula se do jiné roviny. Mívám totiž třikrát až čtyřikrát do roka podivné sny, které už mě nevyvolávají takovou odezvu. Ale jak to říct… Bývám znásilňován mužem. Většinou se to odehrává doma v pražském bytě v noci, když spíme. Moje žena o ničem neví.

Tato scéna je vždy stejná. V noci se náhle probudím a nemohu se hýbat. Jsem jako ochrnutý. V tomto stavu bývám znásilňován mužem. Zážitek neprovázejí žádné efekty. Nikdy jsem nikoho neviděl a necítím tohle zneužívání tolik fyzicky jako předtím. Cítím ale stejnou váhu, která na mě doléhá a často vidím pohyb po místnosti.

Terapie pana Zdeňka
Pan Zdeněk se zúčastnil terapeutického sezení u Mgr. Viery Procházkové a na světlo se tak dostal velmi překvapivý zážitek, který se ukázal jako jeden ze základních, a na který si vinou posthypnotického bloku, který v něm někdo vytvořil, vůbec nepamatoval. Pan Zdeněk líčil, jak se ocitl v místnosti, kterou neznal a o které si myslel, že je to ubytovna. Ležel na zádech a někdo na něm vykonával operaci břicha. Cítil, že je omýván a natřen průhlednou želatinou. Cítil tlak v břiše a žaludku. Popisoval světla, která neznal, a také oči nějakých postav, které byly velké a černé, ale laskavé. Oči mu „říkaly“, aby měl trpělivost. Náhle uviděl svá střeva, jak jsou rozprostírána kolem. Bolest ale necítil. V regresi si vybavil, že rána po operaci byla zacelena dotykem nějaké tyčky. Rána se zacelila okamžitě a bez bolesti. Po jizvě ani památky. Potom si vzpomněl na docela jiný zážitek, jak leží na břiše v posteli na ubytovně. Byl znehybněn, když za sebou ucítil, že na něj někdo sahá. Byly to teplé intimní dotyky. Zahlédl nahou ženu s lidskými rysy, dlouhými vlasy a hezkou postavou. Vyzvala ho, aby ji následoval. Zdeněk popisoval, že se vznesl a prošel zdí. Vtahovalo ho dovnitř lodi prudké světlo. Popisoval pak upoutání do fialového křesla a další operaci hlavy. Náhle ale pocítil bolest v zátylku a terapeut rychle odvedl jeho pozornost jinam. Potom však Zdeněk pokračoval v regresi v popisování svých zážitků. Viděl, že ho položili do nějaké vany, kde byl obalen obvazy a cítil, že mu do nosu zavádějí tyčinky. Popisoval, že viděl ve svém břichu bublinky a neměl tušení, jak se sem dostaly. Pak se ocitl na jiném místě v lodi a získal pocit, že letí a má doutníkový tvar. Po skončení terapie se Zdeněk cítil velmi uklidněn a uvolněn. Měl za to, že se mu mnohem více rozjasnilo. Byl však překvapen, že si nic z toho do té doby vůbec nepamatoval.

Projekt Alfa
Český projekt Alfa zkoumá problematiku tzv. syndromů únosů do UFO v Čechách. Z pohledu nezasvěcených jde o otázky na hranici přijatelné reality, avšak projekt registruje a zkoumal už na 60 případů v ČR. Odhaduje se však, že lidí, kteří prožili tuto zkušenost, je u nás více. Většinou je to dáno tím, že jedinci s touto zkušeností nemají důvěru či možnost se s takovým zážitkem svěřit, často z obav před znemožněním na pracovišti či v rodině. Projekt spolupracuje i s odborníky z různých oborů a snaží se s nimi případy konzultovat.

Dlouhodobým cílem projektu je sestavení podpůrné skupiny vedené zkušeným terapeutem, dobře obeznámeným s tímto fenoménem. Vzhledem k českému specifiku ve smyslu národní povahy se sestavení této skupiny daří s velkými obtížemi. Badatelé tohoto projektu svědkům zaručují anonymitu a citlivý přístup k jejich osobním příběhům a zavazují se, že nemají žádný zájem jejich příběhy zveřejňovat bez jejich souhlasu. Na základě zkušeností s „únosovým“ tématem se v roce 2002 podařilo v nakladatelství Votobia vydat první knihu o českých únosech (Setkání čtvrtého druhu: únosy do UFO v ČR). V knize je soustředěno 10 případů, jež se tu odehrály a k některým z nich se vyjadřují i odborníci. Jména svědků jsou v knize pozměněna z důvodu ochrany jedinců.

Výzva: Lidé, kteří se domnívají, že prožili tzv. únos do UFO a potřebují vyhledat účinnou pomoc, aby se s tímto faktem dokázali psychicky vyrovnat, nebo chtějí jen sdělit své zážitky, se mohou obrátit na některého z členů projektu Alfa:

karel.rasin@yahoo.com
kult.jiri@worldonline.cz
dana.rasinova@seznam.cz

Karel Rašín, ufolog a badatel České exopolitiky
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

Časopis si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz  (roční předplatné 350 Kč, půlroční 175 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk

 Publikoval 10:22

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.