Zář 232014
 

Článek „Muž ve spárech opičí lásky matky a sester“ od Lenky Vodvárkové mi připomněl moji zkušenost s bývalým manželem a jeho matkou. Manžel byl jedináček a jeho matka, ač si při vzájemném kontaktu lezli na nervy, na synovi doslova visela. Nikdy se nesmířila s tím, že se oženil. Narodil se nám syn, a od té doby to bylo ještě horší. Upnula se pouze na „svoji rodinu“, do které zahrnovala svého syna a našeho syna – jejího vnuka.

Došlo to tak daleko, že se chtěla o našeho syna starat jako o vlastního, upírala mi na něj právo a její syn ji musel poslouchat. A poslouchal. Odůvodňoval to vždy tím, že když jí udělá, co si umane, že bude mít od ní klid. On ten klid sice na chvíli měl, ale jeho matka se soustavně snažila nás rozeštvávat.Dařilo se jí štvát proti mě moji vlastní matku a já neměla oporu u nikoho. Manžel mě měl rád, ale matky se bál a tak celou věc řešil alkoholem.

Náš vztah vyústil v agresi, psychické vydírání, ve zlobu, pomluvy… Celých jedenáct let jsem se jejich výhrůžek bála a snažila se nějak přežít s neustálým bojem o syna. Když jsem konečně dostala odvahu a odstěhovala se, manžel si teprve uvědomil, že mě ztrácí. Hroutil se, sliboval, doufal, že ho vezmu zpět.

Po mnoha letech jsem se po přestěhování mohla klidně vyspat, beze strachu, stresu a bolestí. Vztek a zloba manžela a jeho matky měly dohru u soudů, které byly nekonečné. Jejich argumentace se ale nezakládaly na pravdě, přesto mi chodily domů kontroly ze sociálky. Nekouřím, nepiji, do hospody nechodím, žijeme úplně normálně a staráme se o sebe.

Nakonec to bylo moc i na syna, který tehdy chodil asi do čtvrté třídy, a jednoho dne se vzepřel a odmítl k otci chodit. Byl proto další soud, ale syn se už mohl sám rozhodnout a navíc se otce i jeho matky bál. Dodnes má traumatizující zážitky, které nechci rozebírat, chodíme k psychologovi a synovi se někdy zkraty vrací.

Věděla jsem už po roce manželství, že vztahy v rodině nebudou fungovat. A celých dlouhých jedenáct let jsem se bála s tím něco udělat. Kdybych s tím ale opravdu něco dělala už tenkrát, nemusel syn zažít to, co už se z jeho mysli nikdy nesmaže.

Nyní žijeme sami, syn je v pubertě, ale vycházíme spolu, jsme stále jako dobří přátelé. Já si vážím svojí svobody a mám na paměti a věřím, že to dodržím, že až si syn najde nějaký vztah, nebudu se jim do toho plést. Vlastně se těším, že se třeba jednou rozrosteme a budeme konečně větší rodina. S pozdravem Dixy.

Čtenářka Dixy
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel
Autorka byla odměněna za svůj příspěvek knihou z nakladatelství Grada a DVD filmem od společnosti ABCD video

Časopis si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz  (roční předplatné 350 Kč, půlroční 175 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk

 Publikoval 10:14

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.