Zář 222014
 

Země je matkou nás všech, mocnou a silnou bytostí. Její síla proudí po povrchu proudy označovanými za dračí žíly, hromadí se na významných místech, které jsou označované za léčivé nebo posvátné. Na důležitých místech vytváří síla Země složité struktury a také prostupy do jiných dimenzí. Čechy jsou zajímavé nevídaným množstvím duchovních proudů a významných duchovních míst na malém prostoru. Začnu v Praze a jejím okolí.

Budu raději psát o místech zajímavých a méně známých, než abych se opakoval se všeobecně známou pražskou katedrálou, Staroměstským náměstím s orlojem a památkou popravy českých pánů nebo starého židovského hřbitova. O tom už bylo napsáno dost. Rád bych čtenáře inspiroval k návštěvě a poznání zatím méně známých míst.

Místa v Praze
Studánka v Přední Kopanině – U Doušů
Přední Kopanina je asi nejznámější svojí jedinečnou rotundou, je to vesnička vedle ruzyňského letiště, která byla postavena na významném proudu zemské energie přicházejícího od Slaného a vytvářející jedinečnou pražskou kotlinu s mnoha duchovními místy a branami. U této vesničky se nachází opukový lom, kde se těžil bílý kámen na řadu pražských staveb. Dnes se kámen těží už jen na příležitostné opravy. V údolí najdeme v plotu domku čp. 34 ulice Do Roklí ukrytou studánku u Doušů, jejíž voda má pozoruhodnou oživující sílu. Podle posledních zpráv je studánka příležitostně využívána letištěm Ruzyně a také jsou do ní často splachovány koliformní bakterie – okolí je zemědělsky využíváno výběhy zvířat, hlavně koní. Pití této vody je potřeba uvážit, můžeme ji využít třeba k očišťujícímu omytí a k oživení unavených krystalů.

Akropolis Divoká Šárka
Na cestě z Prahy k letišti najdeme dvojici skal Divoké Šárky (Šestákovy a Kozákovy skály), soutěsku vytvořenou Šáreckým potokem hned za nádrží Džbán. Většina lidí si neuvědomí, že míjí jedno z nejvýznamnějších hradišť. Osídlení zde bylo od starší doby kamenné až do doby Slovanů, bylo to jedno z největších hradišť v Čechách a jedna archeologická kultura dokonce nese jméno podle něj – Šárecká kultura. Další zajímavostí je tu divadlo pod širým nebem, založené za první republiky a nyní opět obnovené. Divoká Šárka je místo prudké, velké energie, byl zde uctívám kult býka, jak se zjistilo z archeologických nálezů. Výlet sem dobijí silnou vitalizující silou. Zajímavostí je silueta hlavy indiána, kterou můžeme spatřit ve skále, když scházíme od MHD dolů do soutěsky.

Studánka v Houslích
Studánka je v dolní části údolí Housle při modré turistické cestě, asi 150 metrů jihozápadně od stanice MHD Lysolaje. Nad pramenem je barokní kaple s obrazem Panny Marie Sedmibolestné z roku 1863. Místní tradice věří v léčivou schopnost vody. Velmi krásné a silně působící je údolí Housle nad studánkou, je skryté před okolím, z dálky jej nevidíte. Najednou vstoupíte do údolí pískovcových skal připomínajících Český ráj. Jméno získalo údolí pro svůj tvar připomínající podobu houslí. Je to místo, kde je silně cítit  vodní energie, uvolňující, očistná a rozpouštějící.

Závist
Hradiště Závist je největší keltské oppidum v Čechách. Jeho pozůstatky se rozkládají při jižním okraji Prahy. Závistské oppidum leží na pravé straně Vltavy naproti Zbraslavi. Původně bylo na dvou vršcích (Hradiště a Šance), dnes jsou patrné zbytky akropole na vrchu Hradiště, který je až 200 metrů nad hladinou Vltavy. Osídlení zde bylo už od doby bronzové, na přelomu doby halštatské a doby laténské v první polovině 6. století př. n. l. se zde ve střední části vrchu usídlili první Keltové, a posléze v 2. a 1. století př. n. l.. Závist vznikla na výborném místě – silný proud energie zde vytváří mocně nabité místo, které bylo možné dobře opevnit, kolem je úrodná půda a procházela tudy významná obchodní stezka vedoucí od nalezišt zlata. Nejstarší osídlení a následné opevnění obklopovalo především temeno návrší a mělo rozlohu přibližně 27 hektarů. Opevnění se skládalo především z takzvaných vlčích jam, následoval do skály vylámaný příkop a palisáda.

Později však přišel úpadek a hradiště bylo na čas opuštěno. Po 200 letech přichází na toto místo další skupina keltských osadníků. V jihovýchodní části podhradí budují silnou dubovou palisádu i další linie opevnění, jde o nejsilnější obranné valy na místě, které bylo nejpřístupnější. V období kolem poloviny 2. století př. n. l. byla Závist podruhé od základu vybudována a obyvatelé postupně zdokonalují a rozšiřují oppidum. Poslední výstavba opevnění zcela změnila i způsob opevnění – vznikly  strmé sypané valy, na jejichž koruně byla vybudována dřevěná palisádová hradba. V tomto období se hradiště rozrostlo i na protější kopec Šance.

V 2. století př. n. l. bylo hradiště největší, v případě války se tu mohlo shromáždit až 40 tisíc případných lidí, stálých obyvatel bylo asi tři tisíce obyvatel, což není zanedbatelné množství, když vezmeme v úvahu, že v té době žilo na celém území Čech  asi 80 tisíc lidí. Byly zde archeology objeveny zbytky tkalcovského stavu, kovářské dílny, kuchyňské keramiky a dokonce zbytky importovaného skla a bronzových nádob. Závist byla na přelomu 6. a 5. stol. př. n. l. do počátku našeho letopočtu sídlem keltské šlechty v Čechách. V prvním století našeho letopočtu bylo hradiště dobyto germány, kteří se zde usadili. Sídlo ale postupně ztrácelo na svém významu a zanikalo. Byly tu nalezeny i stopy po osídlení slovanského obyvatelstva kolem 7. století. Posledním důkazem o osídlení Závisti je nález malého slovanského pohřebiště z první poloviny 10. století. Celý kopec je velmi silné místo a lze tu nalézt řadu zákoutí, které mají různé léčivé síly.

Vyšehrad
Vyšehrad tvoří 42 metrů vysoká skála nad hladinou Vltavy. V době kamenné tu byla jedna z mnoha neopevněných osad na území Prahy – kultury nálevkovitých pohárů (datované přibližně 3200 až 3000 př. n. l.) a poté kultury řivnáčské (2500 až 2300 př. n. l.). Pak zde bylo dlouhou dobu zcela pusto. To vyvrací Jiráskovo zpracování českých pověstí, kde čerpal z obrozeneckých padělaných rukopisů – královédvorského a zelenohorského. Vyšehrad byl podle nálezů vystavěn 100 let po Pražském hradu. Písemně je doložen až v zápisech za vlády Boleslava II. (990 -1004), kdy je zmíněn několika prameny. Královské sídlo z něj učinil kníže Vratislav II. roku 1070, který sem odešel pro rozpory se svým mladším bratrem Gebhartem, pražským biskupem. Kníže si také vymohl vyjmutí zdejšího biskupství z moci českého kardinála a jeho podřízení přímo papeži. Český kníže sídlil na Vyšehradu až do nástupu Vladislava II. (1140). Později zde provedl velké přestavby Karel IV., pro kterého byl Vyšehrad spojen s tradicí přemyslovského rodu. Proto se v jím sepsaném Korunovačním řádu českých králů započínají obřady v předvečer korunovace na Vyšehradě, kde mají být novému panovníkovi ukazovány údajné střevíce a mošna Přemysla Oráče, právě zde tradičně uchovávané.

Nedlouho poté – roku 1420, oblehli Vyšehrad husité. Křižácká vojska, která přitáhla Vyšehrad osvobodit z obležení, husité v bitvě na pankrácké pláni 1. listopadu 1420 porazili a posádka Vyšehradu se vzdala. Husité pak Vyšehrad vyplenili a proměnili v ruiny. V následujícím období byl Vyšehrad s podhradím osídlen chudými řemeslníky a změnil se v malé městečko. Vliv si zde podržela kapitula, které patřily i rozsáhlé pozemky, dvory a vsi v okolí – na území dnešních Nuslí, Podolí a Braníka. V době třicetileté války nastalo téměř stoleté předělávání Vyšehradu na dělostřeleckou pevnost (1639 – 1727), které znamenalo zboření většiny staveb kolem hradu. Byl opakovaně vylepšován, ale nikdy se neuplatnil v boji, pro obranu Prahy je moc daleko. Nicméně tím vzniklo v sypaných valech rozsáhlé podzemí. V 19. století byl do novogotického slohu výrazně přestavěn původně gotický kostel svatého Petra a Pavla a vedle něj vybudován hřbitov významných osobností, nazvaný Slavín. Po magické stránce je Vyšehrad složité místo dobrého i zlého, z dochovaných pověstí je vidět, že se tu nacházejí vstupy do jiných dimenzí a úrovní. Je také velmi silně spojen s egregorem české země a české státnosti.

Karlův most – střed Prahy
Karlův most je jedním z nejdůležitějších bodů přestavby Prahy na město císařství, jímž podle Karla IV. mělo být. Hraje důležitou úlohu v korunovační cestě českých králů, věže jsou vyzdobené tajemnou symbolikou, po stranách stojí sochy významných světců. Je zde i kříž právníka Johánka z Pomuku, který radil biskupovi proti králi tak dobře, že ho král nechal zatknout a při následném mučení byl zabit. Církev tento příběh pak předělala a učinila z něj jednoho ze svých svatých. Nejdůležitějším místem je však socha legendárního rytíře Bruncvíka. V tomto prostoru stálo dříve posvátné pohanské obětiště Perunovo a nachází se v něm mystický střed Prahy. Novodobé práce sice tento střed umisťují do rotundy sv. Kříže, ale to je mylné. Stačí se podívat na staré plány pražského města a vidíme, že rotunda stojí celkem na okraji. Navíc je skutečně nepochybné, že střed města by byl zahrnut v korunovační jízdě českých králů. V té se zapadlá maličká rotunda sv. Kříže vůbec neobjevuje, naopak Karlův most hraje významnou úlohu (známá je i magie data jeho založení – roku 1357, 9. dne, 7. měsíce, 5. hodiny a 31. minuty) a označit místo skutečného středu sochou rytíře, který podle legendy získal do znaku české erbovní zvíře – lva, je jistě důstojné a odpovídá konání stavitelů katedrál.

Martin Mart Chejstovský, astrolog, šaman, druid a léčitel
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

Časopis si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz  (roční předplatné 350 Kč, půlroční 175 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk

 Publikoval 12:09

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.