Zář 152014
 

Jednou z nejdůležitějších součástí symbolů je barva. Pomáhá rozlišovat složitější symboly a významově odděluje symboly stejné. Jeden a týž tvar může být symbolem něčeho jiného jen na základě barevnosti. Červený kruh na semaforu znamená Stůj!, zatímco kruh zelený značí Volno. Každý světec, bůh, kolektiv, sportovní družstvo i každý stát mají své reprezentační barvy.

Barva je to, co si uvědomíme dříve, než si uvědomíme tvar věci (bílé světlo na konci tunelu nebo červená záře při západu slunce). Symbolika barev je archetypálně ukryta v naší mysli a nemusíme se ji nijak zvlášť po narození učit. Význam tvarů si začínáme za účelem dorozumívání uvědomovat až v průběhu enkulturace – proces enkulturace probíhá v dětství, když se učíme existovat ve společnosti, používající v rámci komunikace řeč (artikulovanou a psanou) a symboly.

Co znamená pentagram, může vycítit jen člověk, který má v sobě určité „magické“ nadání. Pro běžného člověka je to prostě hvězda či hvězdička, která ho nijak zvlášť emocionálně neovlivní. Barva ale ovlivní každého, pokud není barvoslepý. Barva podmiňuje náladu člověka a jeho emoce, často aniž by si to uvědomoval. Jemné odlišnosti ve vnímání barev může člověku vštípit kultura, třeba červená barva všeobecně podmiňuje agresi, ale pokud má sportovní družstvo Slavie barvy červenou a bílou, může být tato kombinace jak pro fanoušky, tak i pro soupeře Slavie více dráždivější, než samotná červená. Z toho plyne, že se kromě vrozených emocionálních reakcí na určitou barvu lze naučit novým reakcím v průběhu života, a to díky reakcím okolí, jež nás obklopuje. Nejvíce se to asi projevuje v politice, například modrá, ačkoli by to měla být barva klidu a rovnováhy, může občas přivádět k šílenství zaryté sociální demokraty či komunisty, přestože jejich strany používají mnohem výraznější a agresivnější barvy – rudou a oranžovou.

Jaký by pro nás byl svět bez barev? To si začneme uvědomovat, když se opakovaně díváme na černobílé filmy. Něco jim chybí. S určitým barevným laděním pracuje každý filmař, což si uvědomíte hned, když porovnáte amatérské záběry z dovolené s profesionálními filmy. Často se barvy ve filmech řešily i tím, že se některé předměty přibarvily, třeba tráva ještě více na zeleno, aby působila supersvěžím dojmem, voda se barvila na modro nebo zelenomodro…

Černobílé filmy jakoby ztrácely body v oblasti emocionality. Je zajímavé, že černobílé zpracování námětu „ruská ruleta“ použil režisér právě proto, aby ve vygradovaných momentech, kdy kolo rulety nedopadlo pro hlavní protagonisty šťastně, nepůsobil film příliš drsně. Na druhou stranu ale většinu černobílých fotografií dnes člověk automaticky považuje za více umělecké, než barevné. Když se fotografie kolorovaly či tónovaly, byla většinou základní tónovací barva hnědá a na druhém místě modrá. Hnědé tónování ubíralo konstrastu, modré kontrast přidávalo. Stále ale platí, že „málobarevná“ až téměř „nebarevná“ nebo černobílá, popřípadě hnědě tónovaná fotografie působí umělecky, zatímco hýřivé barvy dokáží posunout ten samý záběr do roviny amatérské tvorby.

Z hlediska ezoterického vnímání a „vidění“ světa se vnucuje otázka, co asi člověku, který je skutečně barvoslepý, v životě chybí. Je zvláštní, že barvoslepost je výsadou spíše mužů. Často se stává, že muž barvy sice vidí, ale některé z nich od sebe nerozezná. Naši dva kamarádi, sourozenci Jana a Adam, spolu často chodí nakupovat, a to hlavně proto, že Adam od sebe nerozezná šedou od růžové. Stalo se, že přišel domů a nadšeně ukazoval Janě nové, tričko: „Hezký, viď?“ a Jana na to: „No jo, ale nevadí ti, že je růžový?“ V naší kultuře bylo zvykem, že muži růžovou barvu nenosili, potom se růžová stala výsadou homosexuálů a mladých moderních chlapců, poslouchajících disko a dnes se růžová stává moderní barvou i pro muže. Archetypálně se ale k mužům nehodí. Stačí si představit růžové zbraně, popřípadě dnes už pověstný růžový tank… Černá a červená více podtrhuje a zvýrazňuje mužnost.

Barvy nás mohou nejen sjednocovat, ale i rozdělovat do skupin. Přijdeme v černém a mohou nás považovat za členy satanské církve nebo za posluchače metalové hudby. To už bude záležet na symbolech, ozdobách, kterými své oblečení podtrhneme. Oblečení zelenohnědé nás nasměruje k zálesákům, vojákům či trampům, modrobílé k námořníkům, černobílé k dirigentům popřípadě k členům symfonického orchestru. Zelená byla v historii spojována s homosexuály. Říman Marcus Valerije používal trávově zelenou k označení zženštilého muže. O mnoho století později, ve viktoriánské Anglii, proslul Oscar Wilde tím, že nosil zelený karafiát v klopě svého dandyovského obleku.

Pokud má člověk vnímání světa odlišné od takzvaného kolektivního myšlení, může si vytvořit svou vlastní symboliku barev. Umělec, malíř Jan Zrzavý používal zelenou barvu, která je všeobecně pokládána za barvu života, vegetace, rozpuku, růstu a jara, jako symbol smrti.

Každý z nás má svou oblíbenou barvu. Souvisí to i s tím, že barvy léčí a pomáhají nám nacházet harmonii mezi myšlením a realitou. Uzavřený, introvertní člověk rád chodí v černém, protože je to ochranná barva. Je zajímavé, že černá je oblíbenou barvou většiny módních návrhářů, skoro všichni chodí v černém, možná se tak podvědomě chrání před vlastními nápady. Nad barvami se dá dobře meditovat, každá čakra má svou barvu a při meditaci nad touto čakrou si máme tuto barvu představovat.

Monica Star, čarodějka, kartářka a publicistka
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

Časopis si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz  (roční předplatné 350 Kč, půlroční 175 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk

 Publikoval 9:54

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.