Čvn 192014
 

Jediný smysl všech námi přijatých pravd je pouze a jedině v tom, že se stanou naší trvalou součástí tím, že je dokážeme nějakým způsobem prožívat. Nevěřte tedy nikdy slepě ničemu, pro váš duchovní vývoj to nemá význam. Jedině osobním prožitkem se stává veškerá víra, i ta nejpodstatnější, která se dotýká existence něčeho, co lidský život přesahuje – lidé toto absolutní, ničím neomezené vědomí nazvali Bohem, doopravdy cennou.

Co není prožito, jakoby vůbec nebylo. Nestane-li se určité poznání naším trvalým duchovním vlastnictvím ve smyslu: „Nemusím pouze věřit, jelikož celá moje bytost, celá duše dýchá touto skutečností,“ nikam vás to neposune.

Vždy mě udivoval přístup některých křesťanských kněží, kteří na zvědavé lidské otázky ohledně Boha odpovídali přesvědčivým hlasem, že člověk má v Boha věřit, víra je jediné, co potřebuje. Přemýšlet o něm nemusí, to není důležité. Ani se jej snažit svým osobním přístupem procítit. A zmínit se o tom, jak je poté možné, že jiná náboženství hovoří o Jednotě s Bohem, o realizaci Boha uvnitř člověka a naprostém splynutí s ním, se už raději ani nepokoušejte. Vím o člověku, který to zkusil a rozhovor dopadl tak, že dotyčného pan farář označil za velkého rouhače a doporučil mu okamžitě se vyzpovídat.

Kněží ale za tento přístup vlastně také svým způsobem nemohou. Co je naučili, to předávají dál. Nic víc. Konají pouze svoji práci. Pokud se vlastním úsilím nedokáží vydat na individuální cestu poznání za hledáním pravdy, nemají šanci se od těchto mnohdy středověkých názorů odpoutat. Tradiční náboženství, do kterých se lidé rodí, mohou být v současné době člověku nanejvýš tak odrazovým můstkem k vlastnímu, zcela osobnímu vztahu s Bohem.

Měli bychom se dokázat oprostit od nižších pravd zde předkládaných a vydat se za mnohem vznešenějším cílem. Záleží vždy na nás, jakou cestu si zvolíme. Názor, že církev by se měla v současnosti postarat o jediné, a to, aby jí už v budoucnu nebylo potřeba, není můj, ale naprosto s ním souzním. Lidská duše se jednou už konečně musí osvobodit od všech omezujících náboženských struktur, které nám nedovolují duchovně růst a vyvíjet se. Člověk dnešní doby nepotřebuje církevnictví, potřebuje se otevřít Božím duchovním zákonům, lásce, míru a světlu v sobě, skrze svoje vlastní vyciťování. Poté, bude-li trpělivý, se mu započne zjevovat vyšší pravda, o které neměl doposud nejmenší tušení. Ani stát nepotřebuje náboženství takové, jaké známe dnes. Potřebuje především obnovit zdravé duchovní jádro celé společnosti. A to zcela jiným způsobem. Tím zastaralým už to nejde a vlastně ani nikdy pořádně nešlo. Spravedlnost, pravda i láska jsou stále ještě pojmy, které si každý vykládá po svém. Přizpůsobí si je svému vlastnímu egu a podle toho poté vypadá celá společnost.

Další věc, která s tím souvisí,  je věčné rozdělování různých náboženství na dobrá a špatná. Opravdu nechápu, v čem by měl být hinduista, muslim nebo třeba buddhista horší než křesťan? Mahátma (velká duše) Gándhí o sobě jednoznačně prohlašoval: „Jsem křesťan, hinduista, a také muslim a žid.“ On jako jeden z mála dokázal zcela překročit hranice všech náboženství  a vnímal tak jednotu víry za zdánlivými rozdíly. Bez ohledu na to, jaké náboženství člověk díky kultuře, do které se narodil, přijal a tudíž vyznává, v sobě můžeme začít skrze svoje srdce probouzet Kristovo vědomí. Ano, křesťané mají pravdu. Jediná cesta k Bohu vede skrze Ježíše Krista. Jeho vědomí, se kterým se mohu propojit,  je přítomno neustále. A to i v tom nejvíce zapomenutém koutě Světa.

Bez tíhnutí k nějaké omezující náboženské struktuře to bývá dokonce mnohem jednodušší. Všechno je to pouze o čisté lásce. Cesta ke Kristu vede skrze naše srdce. Křesťanství dnešní doby už beztak není tím učením, co měl Ježíš na mysli. Některé věci nám skrze náboženství mohou být nápomocny, ale spousta dalších nás omezuje, zastrašuje a spoutává. Vede lidi spíše ke slepé víře a ztrátě možnosti objevit Boží přítomnost uvnitř sebe. Vše se snažte vždy dobře procítit, každý vlastní malý krůček se stává člověku vzácnějším pokladem, než mysl zahlcená kupou převzatých pravd. Boha můžeme vidět, dokážeme jej cítit a dokonce jej v sobě můžeme plně realizovat. Poté se pro nás stane nekonečnou blažeností.

I záblesk této pravdy, pokud se stane vaší vlastní zkušeností, vám prozáří život již napořád. Zkuste začít třeba tím, že se zastavíte, ztišíte svoji mysl a uvědomíte si, kolik lásky máte uvnitř sebe. Je jí spousta, sami budete překvapeni. Stačí se jen naladit na její frekvenci. Poté ji kolem sebe začněte rozdávat plnými doušky. Stane se něco zázračného – neubyde vám z ní ani kousíček. Naopak. Začne uvnitř vašeho srdce růst a bude jí neustále přibývat. Pokud cítíte v sobě lásku, budete přitahovat lásku. Staňte se láskou, neboť toto je jediné náboženství, které momentálně celý Svět, a to zoufale, potřebuje.

Silvie Mařáková, duchovní vědy, numerologie a reiki
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

Časopis si lze přeplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz  (roční předplatné 350 Kč, půlroční 175 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk

 Publikoval 10:40

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.