Kvě 222014
 

V evropských poměrech začala vykuřovadla nabývat na přelomu starověku a novověku na své důležitosti a významu. Je to již v církevních kruzích v této době nepostradatelný obětní prvek, ale stává se i součástí lidové medicíny a postupně proniká do vědění, jež se znovu dostává mezi prostý lid. Po dobách rozkolísaných a nejistých se poměry v Evropě na přelomu prvního tisíciletí, kdy již můžeme vystopovat první známky a náznaky novověkého pojetí, či spíše jeho první záblesky v osvícených myslích, přichází postupně s rozvojem těchto myšlenek a idejí také Evropa magická.

Jestliže se tedy na tuto etapu podíváme blíže, navrací se obecné vědomí o možnostech člověka i k pradávným učením, oživují a propojují se vlivy, jež se k obyvatelům Evropy během uplynulých staletí dostávaly, ať už jde o staré tradice Keltů, Slovanů nebo Germánů, pozůstatky antických filozofií, či nové směry muslimského a později orientálního světa. V souvislosti s těmito kontakty přichází do Evropy rovněž nové vědomosti, ale i nové zboží a obchodní kontakty. Nedílnou součástí tohoto dění byla pro Evropu dosud neznámá vykuřovadla, koření a další látky, o jejichž účincích a působení se mnoho nevědělo.

Začala etapa objevování, hledání zdrojů a zemí, odkud by se mohly tyto nové produkty dovážet. A s postupným objevováním docházelo i k logické integraci mezi tradiční a používané prostředky. Rejstřík vonných látek se poznenáhlu rozrůstá o celou řadu dosud neznámých bylin, dřev či pryskyřic. To, co dnes považujeme za naprosto samozřejmou součást naší kuchyně či domácnosti, vyvažovalo se často v těchto dobách zlatem. Ingredience, jako skořice, badyán, hřebíček, kafr, dračí krev, zázvor a celá řada dalších se dostávaly postupně mezi nejvyšší společenské kruhy, do lékáren, k vědecké obci a s postupem času i k lidem, které bychom dnes označovali spíše za střední vrstvu.

Začínají vznikat významná pojednání o léčení různých neduhů lidského těla, od Hildegardy von Bingenn až po Mathioliho. Všude tam se už můžeme setkat s použitím těchto rozličných koření všemi možnými způsoby, vykuřování nevyjímaje. Přichází doba, kdy se asi v největším měřítku pro Evropu otevírají nové možnosti a látky ve vykuřovadlech, kdy se mezi stálice, o nichž jsme už hovořili, jako je jalovec, pelyněk, jedle, andělika či oman, dostávají povětšinou východní příchozí – skořice, hřebíček, zázvor, asant a další. O nich si zase povíme více příště.

Michael Rymer, znalec a přímý dovozce vykuřovadel
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

 Publikoval 11:07

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.