Dub 142014
 

Minule jsme si během našeho povídání o vykuřovadlech představili ta nejstarší používaná kuřidla v našich oblastech. Také nyní sáhneme hluboko do naší historie a podíváme se na ty nejvíce důležité a typické rostliny pro celý region. Na prvním místě se musím zmínit o jedné, která hrála tu nejvýznamnější úlohu coby léčivá, magická, rituální a šamanská bylina nejen ve střední a severní Evropě, nýbrž v celé cirkulopolární oblasti, či spíše ve všech oblastech, kde můžeme vystopovat její přirozený výskyt.

Jde o pelyněk, jehož různé druhy se vyskytují prakticky po celé severní polokouli. Pro středoevropský region je nejvýznamnější pelyněk černobýl. Své rodové jméno – Artemisia, získal pelyněk od antické, panenské, nezkrotné bohyně lovu a zrození Artemis, která se svou družinou divokých nymf lovila v nočních lesích. Je symbolem nespoutaného ženství, vášní i cudnosti, nezkrotné energie, panenská patronka rodiček a matek s mocí usmrtit, ale i léčit. Mnoho z těchto atributů si nese i pelyněk ve svém působení. Silně se vztahuje k ženskému elementu, odpradávna se používal jako prostředek k úpravě menstruace či k urychlení porodu. Rodičky i novorozeňata byly okuřovány pelyňkem, jednak pro jeho silně očistné účinky, ale i pro nezanedbatelnou úlohu pelyňku coby byliny přechodu. Jeho vůně pomáhá duši vstoupit do našeho světa při porodu, ale také z něj odejít ve chvíli smrti.Pomáhá šamanům překročit práh jiné reality, připravuje a doprovází jej na šamanské cestě, umožňuje mu zdárný návrat. Většina šamanů ze všech koutů světa se očišťuje před rituály právě kouřem z pelyňku. Ve středověku se nejvíce cenily zejména jeho očistné a ochranné účinky, snítky pelyňku se věšely na domy pro ochranu před duchy, ďábly a démony, účinně pomáhal proti černé magii a čarodějnicím, při letním slunovratu se vykuřovalo stavení právě pelyňkem, přináší to ochranu před zlými silami na celý následující rok. Jiná pověst říká, že opásáme-li se věncem z pelyňku na Svatého Jana a následně jej spálíme ve svatojánském ohni, zbavíme se všech hříchů a očistíme se ode všeho zlého.

Další z důležitých bylin, jež sloužila  jako vykuřovadlo, byl oman. Záměrně jej zmiňuji právě teď, v době blížícího se letního slunovratu, neboť i on měl právě pro tuto dobu nezastupitelné místo. Má se za to, že do Evropy jej přivezli Keltové, je považován za jednu z nejstarších léčivých bylin. Vykvétá nádhernými žlutými, slunce připomínajícími květy, což nám mnohé prozrazuje o jeho silné korespondenci právě s touto planetou. Podle keltské tradice dokáže oman nečerpat sluneční energii, kterou pak uvolňuje v období, kdy je jí nedostatek – na podzim a v zimě. Všechny pradávné vykuřovací směsi, spalované na oslavu letního slunovratu, obsahovaly právě oman. Samostatně nás dokáže zbavit depresí, působí proti melancholii a smutku, obrazně řečeno nám přinese světlo do života. Na fyzické úrovni působí oman proti kašli a dýchacím potížím, používal se i na léčbu tuberkulózy. Dokáže probudit naše samoléčebné síly a procesy, je označován také za silnou ochrannou rostlinu proti všemu zlému.

Rovněž v dalších dílech zůstaneme věrni Střední Evropě a projdeme společně i ostatní významná vykuřovadla, jež formovala naše historické i obecné vědomí i vědění.

Michael Rymer, znalec a přímý dovozce vykuřovadel
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

 Publikoval 10:32

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.