Dub 082014
 

Narodil se v Tokiu a je symbolem spojenectví mezi Českou republikou a Japonským císařstvím. Nedávno byl proto jako jeden z vyvolených představen při osobní audienci japonskému císaři. Do Čech vozí ročně přibližně 100 zahraničních turistů. Je viceprezidentem a mluvčím Asociace českých cestovních kanceláří a agentur a sám je majitelem cestovní kanceláře Miki travel specializující se na dovoz asijských turistů do ČR. Je autorem dvou knih.

Kniha Tomio Okamura – Český sen se hned po vydání v roce 2010 umístila mezi deseti nejprodávanějšími knihami v ČR. Účinkuje také jako jeden z investorů v televizní reality show Den D v České televizi. Jak už jste poznali, naším hostem je Tomio Okamura. Cesta 38letého Tomio Okamury za úspěchem byla však trnitá a plná překážek. Po mamince je totiž napůl Moravák a po tatínkovi z jedné čtvrtiny Japonec a z druhé Korejec. Proto už od malička bojoval s předsudky Čechů i Japonců, kteří ho měli za cizince. Část dětství dokonce strávil v dětském domově v Mašťově u Podbořan v západočeském kraji, kde byl vystaven šikaně a při řeči kvůli tomu až do svých 22 let silně zadrhával. I proto, že se dokázal tohoto handicapu zbavit, si teď velmi rád povídá s lidmi.

Pro Čechy jste byl Vietnamcem nebo Číňanem, Japonci vás zase měli za míšence a byl jste kvůli tomu často terčem posměchu. Jak jste se s tím dokázal vyrovnat?

„Vždy a všude se hrdě hlásím k tomu, že jsem Čech. Když jsem tedy po studiích střední chemické průmyslovky v Praze zkoušel štěstí v Tokiu a japonská společnost, jež má velmi silné předsudky vůči cizincům, mě nepřijala, přemýšlel jsem, jak tuhle bariéru prolomit. Prodával jsem tehdy popcorn v kině a často na mne posměšně volali – hej, míšenče, odkud jsi? Já na to, že z České republiky a aby si o naší zemi udělali lepší obrázek, přidal jsem k tomu jména, jako Mucha, Kafka, Lendl, Navrátilová, Smetana, Dvořák a další. Oni tomu nechtěli věřit a namítali, že Mucha je přeci Francouz, Kafka Němec, Lendl a Navrátilová Američani… Musel jsem jim to vyvracet, a tak se začali oprávněně ptát, čím je tak malý národ jako Češi výjimečný, že má tolik světově významných osobností. Vždyť existují daleko větší země, které se tím nemohou pochlubit, například Polsko či Ukrajina.“

V čem je chyba, že svět považuje naše významné rodáky za cizince?

„Je to chyba našich politiků, že neumí světu říct o těchto lidech a nevyjadřují k nim hrdost ani ke svému národu. Narozdíl od nás jsou Japonci na svůj národ velmi hrdí a vyjadřují k takovým lidem velkou úctu.“

Jak tento stav v naší zemi změnit?

„V roce 1989 jsme si říkali, že za dvacet let doženeme v životní úrovni Rakousko. A jaká je situace dnes? Jestliže přejedeme hranice, tak vidíme, že jsou Rakušané stále bohatší a ne jen materiálně. Oni neodjedou dříve na dovolenou, dokud si neudělají pořádek doma. Pro ně je nemyslitelné, že by vyměnili dovolenou třeba za neomítnutou fasádu svého domu. Také si zvykli uklízet, a to nejen u sebe, ale i veřejná prostranství a dokonce se kvůli tomu scházejí ve skupinách. V tom je mezi námi zásadní rozdíl, který se následně projevuje i materiálně. Nám k něčemu takovému chybí impuls. Proto cítím, že je třeba, stejně jako v roce 1989, ještě jednou společně zatáhnout za jeden provaz a posunout se dál. Víte, v Japonsku jsem se naučil říkat – dobrý den, děkuji, nashledanou a přitom se usmívat. Proto, abychom se posunuli dál, by nám tedy stačilo zbavit se závisti a denně se s úsměvem všichni zdravit a děkovat si. Tak bychom prožívali, pokud vezmeme v úvahu počet našich obyvatel, denně miliony skvělých zážitků. Tudy vede cesta k vytoužené změně.“

Děkuji za rozhovor.

Roman Zahrádka, šéfredaktor
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

Pan Tomio se nenechal srazit na kolena
Pan Tomio je hodný, citlivý člověk, jehož tělo je oživeno velmi starou moudrou duší. Jeho dětství ale nebylo pro jeho čistou duši jednoduché, protože byl otevřený se srdcem na dlani po mamince. Dětství mu mnoho lásky vzalo a málo dalo. V dospělosti se mu za to však dostalo zadostiučinění, jež si za své trápení zasloužil. Život ho naučil být více „ranařem“. Jeho duše vyzrála – čím více utrpení prožil, tím více odměn dostal, protože se nenechal životem srazit na kolena. Má perfektní intuici, sebeprosazení a velmi vysokou inteligenci. Peníze pro něj představují svobodu. Rozumí si jen s lidmi, kteří žijí vztahy, rodinou a dětmi, nikoli egem, majetkem či sobectvím. Velice si váží rodinného zázemí a vztahů v rodině. Přeji mu proto mnoho spřízněných duší.

Lenka Vodvárková, vědma z Vysočiny

 Publikoval 10:04

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.