Bře 242014
 

Strach je pokaždé špatný rádce a člověk mu někdy podléhá zcela zbytečně. Zkrátka panikaří a volá potom do všech světových stran o pomoc, kartáře nevyjímaje. Na věštcích je vrátit takové lidi zpět do pohody a snažit se jim ukázat cestu ze zdánlivé temnoty do světla. Zahnat z člověka strach je ale dlouhodobý úkol a vyžaduje po kartářích vždy velkou trpělivost. Klientka Ilona za mnou přijela s tím, že byla u jiné kartářky, která jí údajně předpověděla, že bude vdovou, a proto chtěla její předpověď se mnou ihned konzultovat.

Nemohla prý ani dospat rána, na kdy jsme měli smluvenou schůzku. Její manžel byl totiž už delší čas nemocný a ona chtěla znát můj názor. Jakmile jsem rozhodila karty, hned jsem viděla, že Ilona vdovou nebude. Naopak jsem ji mohla potěšit zprávou, že její manžel, který byl částečný invalidní důchodce a který už poměrně dlouho marodil s páteří a měl za sebou několik náročných operací, začne zase chodit po svých, což mu umožní vyjít si mezi lidi a nakonec bude moci nastoupit i zpátky do práce. Od té doby uběhlo osm let a Ilony manžel je dávno v pořádku a zdravotně je na tom dokonce lépe než předtím. Ilona tomu sice zpočátku vůbec nevěřila, neboť byla stále ovlivněna obavami o svého manžela, ale když se jeho stav zlepšil, stala se mou stálou zákaznicí a pokaždé mi tuto událost připomíná.

Není divu, žije totiž v neustálém strachu a napětí. Jednou mi takhle volala, že její dceru ve škole tvrdě skopali nějací spolužáci a že ji veze do nemocnice záchranka. Chtěla proto okamžitou radu, jak to s ní dopadne. V kartách jsem opět neviděla nic dramatického, pouze to, že si její dceru nechají v nemocnici nějaký čas na pozorování a že bude zase zdravá jako rybička.

Do třetice Ilona volala ještě dříve, než se stačilo něco stát. Byla vystresovaná zprávami z televize, kde předpovídali v souvislosti s vydatnými dešti v České republice četné záplavy. Volala tedy, jestli mají z jejich domu začít stěhovat věci, protože se nachází blízko potoka, jehož hladina povážlivě stoupá. Podívala jsem se tedy do karet a začala Ilonu hned uklidňovat: „Neboj, voda se sice z potoka rozlije, ale váš dům je poměrně vysoko, takže se až k němu nedostane. Pouze k vaší zahradě. Není vůbec důvod k panice.“ Z hlasu Ilony jsem však poznala, že jí to příliš neuklidnilo a semínko nedůvěry v ní neustále klíčilo. Věci z domu tehdy „pro jistotu“ vystěhovala, přestože vše, co jí řeknu, u ní zatím stoprocentně vychází.

Rada na závěr: Ten, kdo pořád trpí strachem, je otrokem svých pocitů a v životě na něho proto čekají stále nové a nové zkoušky, a to až do doby, dokud se svého strašáku nezbaví. Navodit v člověku harmonii není však jednoduché, zvláště v této době, kdy je vystaven řadě stresujících situací. Pokud tedy v někom přetrvávají obavy a není si jistý výsledkem ve chvíli, kdy řeší nějaký problém, měl by vyhledat i jiné kartáře a jednotlivé předpovědi mezi sebou konfrontovat. Doporučuji ale maximálně tři věštce, ne více, protože pak bude mít v hlavě spíše guláš, než jasný názor na věc a jeho obavy budou mít dál nad ním navrch.

Jana Demeterová, kartářka
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

 Publikoval 10:32

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.