Bře 212014
 

Byl chladný podzim. Venku honil vítr spadané listí po trávě i chodnících, na lidi padala únava a spánek se hlásil o slovo dřív než v létě. Jednoho takového podvečera mne navštívila paní, jak jsem se záhy dozvěděla, ve čtvrtém měsíci těhotenství. „Dobrý den, jmenuji se Jana,“ představila se podáním ruky a milým úsměvem. „Co vás ke mně přivádí, Jano,“ zeptala jsem se vzápětí. Upřeně se mi zadívala do očí a začala vyprávět.

„Mám manžela, máme spolu dceru, nyní jsem těhotná a čekáme další miminko. První porod byl komplikovaný. Stalo se při něm ´něco´, čemu nerozumíme a následkem toho je, že naše dcera, jíž jsou tři roky, neslyší na levé ouško a dostala naslouchátko,“ povzdechla si Jana a na chvíli se odmlčela. „Víte, máme strach, aby naše druhé miminko bylo v pořádku. Rozumějte..,“ pokračovala Jana ve svém monologu, jenž připomínal vodopád slov. „Chtěli bychom vědět, zda bude naše miminko zdravé.“ Jana se na mě znovu upřeně podívala a čekala odpověď.

„Podíváme se na to trochu blíže, jestli dovolíte.“ Začala jsem míchat karty, z nichž Jana nespustila oči. „Podíváme se na příčinu zdravotního stavu vaší dcery.“ Jana přikývla, přitom z mých rukou, v nichž jsem držela karty, stále nespouštěla oči. „Zdravotní stav vaší dcery není úplně beznadějný,“ řekla jsem a podívala se na Janu. „Sluchovod sice porušený je, ale ne zcela úplně, dá se tomu pomoci.“

Jana zvedla oči s prosbou a otázkou na další dítě. „Víte, my jsme se s tím už smířili, ale chtěli bychom vědět, jak na tom bude zdravotně naše druhé dítě a také, jestli se můžete podívat, jakého bude pohlaví.“ Usmála jsem se a pokračovala ve výkladu na druhé dítě, kterým, jak jsem zjistila, bude zdravá holčička. Vše jsem Janě sdělila. „To jsem ráda, uff,“ oddechla si.

„Můžu vás ještě o něco požádat? Otékají mi nohy a večer jsem už úplně bezradná. Můžete mi nějak pomoci?“ „Určitě. Nejdříve se na vás napojím, stáhnu všechnu negativní energii, pročistím spodní lymfu, a když už budu pracovat tímto směrem, roztočím vám všechny čakry, doplním pozitivní energii a podívám se přes vás na vaši dceru Elinku a její sluchovod.“

Jana souhlasila a pohodlně se usadila na židli. Přiložením svých rukou na její čelo jsem začala pracovat. Vše šlo krásně, jemně, Jana přijímala mou energii velmi kladně. Přes ní jsem se dostala k Elince. Sluchovod byl porušen, ale ne zcela. Začala jsem s léčením, které sice šlo, ale ne úplně tak, jak jsem chtěla. Důvodem byla nevyřešená karmická úloha Jany, takže k úplnému vyléčení Elinky jsem nedostala svolení.

Jana otevřela oči, usmála se na mě a ptala se, jak to vypadá. „Vy jste v pořádku, taktéž vaše druhé miminko je v naprostém pořádku, ale Elinka, víte, snažila jsem se ji přes vás léčit, ale nedostala jsem povolení k úplnému uzdravení, protože se to týká karmické úlohy, v níž hrajete hlavní roli. Elinka je jako značka na cestě, která vás má na ´něco´ upozornit.“ Jana se na mě dlouze zadívala a pak řekla: „No, to nic, my už jsme si na to zvykli. Hlavně, že bude naše další miminko zdravé.“ Popřála jsem jí spoustu krásných dní a rozloučily jsme se.

Na jaře mi přišla Jana ukázat svoji malou Anetku, která byla zdravá a plná energie. Uplynuly další tři měsíce a zazvonil telefon. V něm se ozval mužský hlas. Představil se jako David, manžel Jany, otec Elinky a Anetky. Podle energií jsem hned věděla, o koho jde. „Dobrý den, Evo,“ začal pozvolna klást slova jedno za druhým s tím, že si nebyl zcela jistý, zda mu telefon nepoložím. Byl po hlase velmi smutný a slova před sebou tlačil jako vůz plný kamení. Velmi ztěžka pokračoval. „Víte, měli jsme autonehodu. Jeli jsme s Anetkou z rehabilitace, Jana řídila, já seděl vzadu a Anetka byla v sedačce na místě vedle řidiče.“ Potom se David na chvíli odmlčel.

„Byli jsme už skoro doma, Anetka hodně plakala, tak jsem ji vyndal ze sedačky a chtěl pochovat. V tom do nás narazilo z boční ulice rychle jedoucí auto. Anetka letěla vzduchem ke stropu a pak dolů na zem. Janě ani mě se nic nestalo, ale Anetka přestala dýchat. Začal jsem proto s oživováním a při tom jí zlomil tři žebra. V nemocnici nám ještě řekli, že má Anetka navíc prasklou lebku a hematomy, a museli zavést dva dreny na hlavičce, aby odsud mohli odsávat krev. Je v umělém spánku na přístrojích a vypadá to moc špatně. Podle lékařů padesát na padesát. Evo, prosíme oba moc, pomozte nám!“

Po vyslechnutí Davida jsem nemohla chvíli dýchat ani já a hlavou se mi honilo, proč..? Proč ji nenechali v sedačce, vždyť… Domluvili jsme se na mimořádné schůzce hned ten večer. „Případ nesnese odkladu,“ pravila jsem. Jana s Davidem přijeli přesně ve smluvený čas. Oba pokleslí čekali jakoukoli pomoc. Vzala jsem do rukou karty, začala míchat a pravila: „Jdeme se podívat, proč se tato situace stala, co vám to má říct, jaká je příčina celé této věci.“ Oba seděli a dívali se na mě, nekladli žádný odpor a já začala pracovat. Přišli jsme na to, že všechny špatné situace v jejich rodině mají periodiku „čtyř“.

Po zpátku: druhé dceři jsou čtyři měsíce – úraz v autě, Jana přišla do mé poradny ve čtvrtém měsíci těhotenství – upozornění, Elinka se před čtyřmi lety narodila – špatně vedený porod – nedoslýchá na levé ucho, před čtyřmi lety nazpátek měla Jana samovolný potrat, jdeme ještě dál do minulosti, čtyři roky zpátky – Jana se poznala s Davidem, ale ten v jejím životě nebyl jediný a ona se rozhodovala.

„Tady musíme hledat příčinu, ale je to na vás dvou. Podle všeho máte další čtyři roky na to, než se ´něco´ zase stane,“ sdělila jsem ohromeným rodičům obou dívek. Potom jsem se pustila do léčení malé Anetky. Uzdravování šlo krásně. Anetka moji energii sála jako houba a přímo zázračně se uzdravovala. Brzy na to ji probudili z umělého spánku, lebka začala stagnovat a hematomy se daly na ústup. Zhruba po půl druhém měsíci byla Anetka doma u svých rodičů. Kladla jsem jim na srdce, aby nezapomněli na periodiku čtyř let. Oba slíbili, že nezapomenou a že se brzy ozvou.

Rodiče se těšili z Anetčina uzdravení. Podezření však zůstalo na epilepsii, na které teď pracujeme. Anetka je však už v tuto chvíli mimo veškerá vážná nebezpečí, včetně epilepsie.

Poučení z příběhu: Většina příhod, jež se stanou, nemusí být spojeny se samotným aktem. Mají nás navést na správnou cestu. Je pouze na nás, jak je přijmeme.

Bc. Eva Kalivodová Štichová, kartářka a léčitelka
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

 Publikoval 11:58

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.