Bře 202014
 

Počátky používání vykuřovadel se datují zhruba do doby, kdy začal člověk, či spíše naši vývojoví předkové, používat oheň. Podle současných odhadů to mohlo být někdy před jedním až dvěma miliony let. Nemáme sice žádné přímé důkazy o jejich užití, ovšem naše předpoklady o pálení vykuřovadel jsou vysoce pravděpodobné. První, o co se můžeme skutečně opřít, jsou archeologické vykopávky, jež odkrývají pohřebiště stará zhruba 60 000 let a v nichž byly nalezeny zbytky spálených částí rostlin, jako byl jalovec, pelyněk nebo durman, a sloužily jako vykuřovací látky, jež měly pomoci zemřelým v cestě na onen svět.

Podobné nálezy byly učiněny v okolí starobylých ohnišť. Dostáváme zde jasné důkazy o používání vykuřovadel při uctívání archaických božstev, pro šamanské i léčitelské účely. První písemné zmínky o používání vykuřovadel ve střední a severní Evropě pochází z Antiky, zde se již řečtí historikové zmiňují o obchodování s kmeny Keltů a Germánů, kdy součástí výměny zboží byla i vykuřovadla. Proto se už v této době používalo i  v našich  zeměpisných polohách kadidlo, myrha, šalvěj a další látky, jež zde nejsou původní.

Ovšem největší význam tu přeci jen hrály rostliny, přirozeně rostoucí v těchto oblastech. Lidé u pradávných ohňů přicházeli na působení pryskyřic, které se daly nasbírat v místních lesích, působení bylin, jež se stávaly nedílnou součástí šamanských rituálů, často to byly rostliny s psychotropními účinky, pomáhaly šamanům při vstupu do jiných světů, pomáhaly jim přejít do změněných stavů vědomí, pomáhaly v kontaktu s bohy a předky, s duchy rostlin i zvířat, s duchy přírody.

Mezi nejdůležitější archaická vykuřovadla patřily pryskyřice či jiné části jehličnatých stromů, především smrku, borovice a jedle. Podle dávných tradic sídlí v těchto stromech dobří duchové, jejich pryskyřice mají silně ochranné a očistné účinky, jedle byly považována za strom života a přisuzovaly se jim léčivé schopnosti, později sloužila jedlová i smrková pryskyřice jako levná náhražka kadidla.

Nejdůležitějším jehličnanem byl ovšem, podobně jako v ostatních částech světa, jalovec. Byl uctíván jako svatý strom, mající silné ochranné a magické vlastnosti, dokázal zahánět všechny zlé duchy a démony, zlé mocnosti, způsobující nemoci. Ve středověku hořely v dobách epidemií ve městech obrovské hranice jalovce, jejichž kouř pročišťoval atmosféru nejen na duchovní úrovni, ale dokázal jej také zbavit choroboplodných zárodků. Proto se jalovec, ať už větvičky, dřevo nebo plody, spalovaly jako účinná pomoc při zahlenění, dýchacích problémech, revmatických a artritických bolestech, jako prostředek, který dokáže posílit životní energii a dodat člověku novou sílu.

Příště si povíme o dalších typicky evropských kuřidlech a posuneme se v historii poněkud blíže k současnosti.

Michael Rymer, specialista a přímý dovozce vykuřovadel
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

 Publikoval 17:00

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.