Bře 042014
 

Než se pustíme do pokračování našeho vyprávění o Testamentu v Praze, musím zmínit oficiální studii dvou amerických vědců, kteří na základě statistik různých států světa odhalili devět zemí, v nichž podle všeho v dohledné době vymizí náboženská víra. Na prvním místě je podle tohoto matematického modelu Česká republika. Tým zpracovával údaje ze sčítání lidu, které v některých případech sahají až do 19. století.

Bez příslušnosti k nějakému náboženství je v současnosti v České republice 60 procent obyvatelstva, nejvíce ze všech moderních, sekulárních demokracií ve světě. Mnozí si jistě řeknete: „To je hloupost, vždyť kostely jsou plné a většina lidí se hlásí k nějaké víře! Naboženstvím je prostoupeno skoro vše, co nás obklopuje. No jo, Američani…“ Skutečnost je ale opravdu taková.

Většina lidí, kteří na sobě pracují a chtějí poznat věci skryté, jež jsou řídícím principem, hledají a pátrají po opravdovém poznání. To, co je nám předkládáno, ať už televizí či jinými médii, neodpovídá tomu, co bychom měli poznat a znát. Ti, kteří podlehli mámení a klamu (Deus Inverzus), se bez skrupulí a morálky pouští do bezbřehého oceánu špíny a bláta marnosti, kde nemohou najít pevnou půdu pod nohama a proto kolem sebe cákají to, v čem topí své dary a schopnosti. Potom to vypadá na esoterické scéně tak, jak je to nyní.

Vinou některých kejklířů umění Díla se stalo to, co nikdo z tradice a odkazu prvního Světlonoše, který započal tuto cestu poznání – ne pro sebe, ale pro nás jako člověka, nečekal. Z Esoterického zasvěcení, kde vybraní jedinci měli tu poctu a čest sloužit a pomáhat, se stalo mrzké plýtvání Umění pro obohacení těla, kde duch a duše se úmyslně odstrčili do věcí nepotřebných.

Malá jiskra naděje pro člověka však přeci jen doutná a nic není ztraceno. Odkaz starých mistrů Díla má stále co říci do současného dění lidstva. Přesně ve stanovený den 4. dubna započala oprava Staroměstského orloje (9. října 1410) a konec oprav je stanoven na 24. dubna, kdy je neděle Zmrtvýchvstání Ježíše Nazaretského. Jak symbolické. Při této opravě se stane něco, co nikdo nebude čekat. Ne, že by se orloj porouchal, to ne. Stane se ale nějaká nehoda, kde se odkryje buď pod malbou, v soše či na ní, na nějakém nerovném povrchu, písmo nebo symbolika, která přesně určuje místo na Malé Straně, kde se nachází oratoř s Testamentem.

Už Gustav Meyring se ve svých mystických románech odehrávajících se v Praze, které psal v kavárně Mormartr na Starém městě, zmiňuje o tomto místě (Golem a Anděl západního okna). Magistr Edvard Kelly a mág John Dee jsou ubytováni v domě U Bílého jednorožce a zde hovoří s bytostí vyvolanou prostřednictvím Enochiánských klíčů (Enochiánská magie – John Dee) a jasně a zřetelně popisuje dopodrobna cestu na Pražský hrad a cestu do této oratoře, kde provádějí své pokusy.

V dalším románu Gustav Meyring popisuje, jak tento Testament hovoří… „Sáhl do tašky a vytáhl z ní knihu. Pak v ní dlouze listoval. Kniha měla kovový obal a na něm vlisy ve tvaru rozet a pečetí, barevně malované a vykládané drobnými drahokamy. Konečně našel místo, které hledal a ukázal na ně. Rozluštil jsem, že dotyčná kapitola má název ´Ibbur´…´Oplodnění duše´. Téměř celou polovinu strany zabírala ve zlatě a červení vyvedená iniciála ´I´. Automaticky jsem šíji prohlédl a zjistil, že je na okraji poškozená. Měl bych ji opravit. Iniciála nebyla na pergamenu nalepena, jak jsem to dosud vídal ve starých knihách. Zdála se spíše sestávat ze dvou tenkých plíšků zlata, které byly uprostřed sletovány dohromady, zatímco jejich okraje obepínaly kraj pergamenu. Byl tedy tam, kde se nacházelo toto písmeno, v papíru vyřezán otvor? Obrátil jsem list a zjistil, že se můj předpoklad potvrdil. Mimovolně jsem přečetl tuto stranu a stranu, která ležela proti ní. A čel jsem dál a dál. Kniha ke mně hovořila stejně jako promlouvá sen, jen jasněji a daleko zřetelněji. A mého srdce se dotkla stejně jako otázka. Z neviditelných úst prýštila slova, stávala se živými a přistupovala ke mně…“

Co k tomu dodat. Všimněte si, jak tento mysteriozní spisovatel proniká do podstaty mystických vizí a symbolů. Je pro nás velice důležité všímat si symboliky okolo nás. Jasně a zřetelně k nám odkaz starých věků promlouvá, však kolik z nás to vidí a slyší?

Projdete-li se po Královské cestě, od původního Královského paláce (Palác U Hybernů – Karel IV. a jeho syn Václav IV.) a Prašné brány (brána, kterou v roce 1310 vnikli do Prahy Míšenští), ulicí Celetnou dříve Caletnou (caletník – pekař moučné placky zvané caletník), přes Staroměstské náměstí Karlovou ulicí na Karlův most (dříve Juditin), skrze Malostranskou věž na Malostranské náměstí a odtud do Nerudovy ulice až k místu, kde se skrze průčelí domu svažuje dlážděný chodník k staletému dubu, z něhož jsou patrné už jen zbytky, a tudy dolů do skrytých prostor, kde je na jedné straně za mohutnou skalní stěnou znovuobjevená (základna) rotunda sv. Václava (asi r. 1100), je zajímavé, že se zachovala původní podlaha sestavená z dlaždic, na nichž jsou vyobrazeni bájní gryfové, podivuhodní kříženci orlů a lvů, kteří znázorňují, jakoby střežili tuto rotundu. Všímáte si těch podivuhodných náhod?

Náhod!? Pozorný čtenář si jistě všiml, že jsem naši pouť ukončil v místě, které je povšechné a neurčité. Však co jsem nezamlčel, je jeho okolí. Tato rotunda se nachází  v domě (sklepení), kde je v dnešní době Matematicko-fyzikální fakulta Karlovy univerzity a je na požádání přístupná. Je tedy ve staleté tmě zatuchlých chodeb pod dávnými sídly pohřbena pravda?

Co vlastně přinese tento Testament do současné doby? Toť otázka, nad kterou přemýšlím už drahnou dobu. Na jedné straně pro ty, kteří nevěří pražádnému projevu ducha a duše, to přinese jasný důkaz, že to čemu věří, je naprosto pomíjivé a hodnoty jsou jinak a jinde. Bohužel, nikdo z těchto materialisticky a hmotně založených lidí nebude schopen se vzdát dobrovolně toho, čeho buď poctivou nebo nepoctivou prací vydobyli. Bude pro ně těžké a nemyslitelné se všeho vzdát. Stejně ale o to své přijdou…

Na druhé straně to bude pro člověka a duši pátrající po archetipu zákonitosti bytí znamenat vše! Takový člověk bude schopen vzdát se všeho, jen aby mohl vše najít. Takový člověk bude tím nejbohatším, nikoli ale na úrovni materiální, ale na úrovni Ducha.

Každý z nás má jedno společné, a tím je poznání. Poznáme-li řídící princip, kterému jsme buňkou v jeho nezměrné bytosti, poznáme-li božství sami v sobě, neb jsme stvořeni k obrazu Jeho… všechny klamy, lži, předsudky, pokrytectví a hry padnou jak Isidin závoj a pochopíme, proč jsme na Světě a za jakým účelem.

Věřme, že tento Testament nebude jako mnohé důležité psané listiny zatracen a neskončí buď v knihovně Vatikánu za železnými dveřmi nebo, nedej Bože, zničen neúmyslně či úmyslně. Pravda se vždy vyjeví a je jedno, zda to bude zítra, dnes nebo až ve chvíli soudu…

Luděk Krátký, věštec, mág a hermetik
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

 Publikoval 11:59

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.