Čvc 252013
 

V tomto díle bych rád pozval čtenáře do Krkonoš, našich nejvyšších hor, panství všem známého Krakonoše. Zmínky o něm existují už od 15. století. Od počátku byly se jménem horského ducha potíže. Jeho jméno se mezi pověrčivými horaly nevyslovovalo nahlas, aby ho proti sobě nepopudili. Uvádí se proto zdvořilé oslovení „pan Johannes“ nebo „pan Jan“, naproti tomu je známé posměšné německé oslovení Rybrcoul s variantami Rübezal, Rubical, Ribenzall, Liczyrzepa, vycházející z příběhu Jak Krakonošovi utekla nevěsta.
 
Prý si nechala přinést velkou kupu řepy a na Krakonošovi chtěla, aby ji přepočítal. Zatímco počítal řepu, utekla pryč z hor za hranice jeho moci. Německý Rýbrcoul měl také jinou povahu. Uměl se pěkně rozzlobit a tvrdě trestat. Neměl rád, když někdo kradl bylinky ze zahrádky nebo podváděl bližní. Občas také nasadil lhářům jelení parohy, k roztouženým důstojníkům položil rozkládající se kozu nebo si utrhl nohu, aby jí hodil po nehodném hostinském. Podle dobových zápisů byl Krakonoš zlý a všemocný živel, vládce větru a démon, trestající bez rozdílu všechny, kdo se pokusili poodhalit roušku tajemství hor, ať už byl motiv zvídavosti jakýkoli. Nelze však nevidět souvislosti s tajemným germánským kmenem Corcontů uváděným na mapě Claudia Ptolemaia. Je pravděpodobné, že tento název byl odvozen od Cernunose, boha lesů a přírody. Krakonoš, strážný duch hor, je místní podobou tohoto božstva, ochránce všech zvířat. Jediným božstvem podobným keltskému Cernunovi je až indický Pashupati, ochránce zvířat, Pán toho, co nás sytí. Už v nejstarších historkách o Krakonošovi se často ukrývá přání, aby poklady a krása zůstaly nedotčeny, aby je lidská ruka nezničila.

Mnohé z krkonošských pověstí prvně vyprávěli Vlaši – hledači drahokamů, zkoumající Krkonoše, Podkrkonoší i Český ráj. Oni první objevili úžasné poklady hor a kraje pod horami. Své nálezy potom často zapisovali šifrovaně do tajemných vlašských knih a aby odradili prostý lid od průzkumu hor, mnohdy své zážitky trochu přibarvili. Popisovali proto hrozivého a přísného Krakonoše, děsivé horské duchy a divokou noční honbu, ale i podivné lesní žínky. Například jistý Fischer z Rennerových bud popisuje na počátku 20. století řádění Nočního lovce: „V horských lesích tu a tam poráží velké stromy. Často s sebou mívá velké psy a jeho hlas je strašný.“ Nebo také: „A lesní žínky zahalené do mlhy svádí lidi v lese na scestí, ale jinak jsou dobromyslné povahy.Jedna žena z domu č. 6 ve Štikově měla jednou dostat od žínky za vykonané služby zástěru plnou listí, která se proměnila ve zlato.“ A ještě jedna zmínka na ukázku: „Lesní žínky a noční lovci se neměli v lásce, lovci totiž žínky pronásledovali.“

Těžba drahého kamení a kovů vedla v minulosti k takové spotřebě dřeva, že se sem muselo dovážet až z Orlických hor. Všechna horská městečka jsou původně hornickými městy – Harrachov, Špindlerův mlýn s těžbou v Svatém Petru, i Pec pod Sněžkou. Vykácené hory začaly zarůstat loukami, které přilákaly první stálé obyvatele hor, boudaře. V porovnání s romantickým filmem „Krakonoš a lyžníci“ to ale nebyli Češi, nýbrž Němci. Čech byl na horách zjevením výjimečným, až pod horami v podhůří bylo osídlení smíšené, české i německé. Do hor také přicházeli sběrači bylin a kořenů, nejvíce z polské strany, kde vznikl proslulý Cech laborantů konkurující lékárníkům. Ti nakonec vyhráli a vymohli si u úřadů jeho zrušení. Laboranti často byli zjevu podivného, připomínajícího postavu Krakonoše. Vyráběli přes 200 léčivých mastí, prášků a elixírů, které prodávali na trzích. Aby nalákali kupce, předváděli „kouzla“, jak se mohou nechat uštknout zmijemi a nic se jim díky mocným protijedům nestane. Laboranti nesbírali byliny jen sami, vykupovali suroviny také od sběračů v množstvích stovek kil, takže některé druhy bylin byly tímto sběrem téměř vyhubeny.

Sněžka
Když putujeme krkonošským pohořím, nelze zapomenout na jejich nejvyšší vrchol: monumentální ostrý klín Sněžky s výškou 1602 metrů nad mořem, který tvoří hranici mezi českou a polskou stranou Krkonoš. Záhady se pochopitelně nevyhnuly ani této hoře. Jedno velmi tajemné místo se má nacházet hned pod tímto vrcholem. Staré legendy popisují jistou černou tůni, jež po desetiletí poutá pozornost místních obyvatel. Má být totiž bezedná! Vydal se ji prozkoumat jistý dobrodruh z Anglie. Když ale k rybníku dorazil a chtěl změřit jeho hloubku, veškeré snažení se ukázalo být marné. Přistoupil prý tedy k jinému kurióznímu řešení: okroužkoval kapra a vhodil ho do vody. Velkým překvapením byl pak nález této ryby až v polské Vratislavi!

Obří důl 
Obří důl hned vedle úbočí Sněžky je jedním z oblíbených Krakonošových míst. Skrývá pod zemí nesmírné poklady drahých kamenů. V 50. letech zde byl vězenský pracovní tábor. Pod zemí se totiž ukrývá i ložisko uranu. Poslední chata v údolí byla původně velitelstvím tábora, nyní patří horolezcům, takže tam teď obchází duše mrtvých muklů spolu s dušemi mrtvých horolezců. Přátelé geologové popisovali ve štolách bývalého dolu celé jeskyně křištálů a ametystů se vzácnými schelity. Dnes je už vchod do dolu důkladně zablokován a nikdo se tam nepodívá. Přesto je síla těch kamenných pokladů v celém údolí cítit. Silné záření tu léčí a podporuje odpočinek, očištuje od stresů a energií civilizace.

Zlaté návrší
Krkonošské pláně mají i svou tajemnou minulost a jsou podobné arktidské pustině. V dobách druhé světové války bylo u Horních Míseček tajné středisko výcviku polárníků pro německé základny v Arktidě. Zlaté návrší je často opravdu zlaté, když jeho úbočí zaváté sněhem ozáří paprsky vycházejícího Slunce. Potom žlutooranžově září mezi okolními horami. Je to drsné místo, plné divokých duchů a bloudících duší, veřejnosti asi nejvíce známé mohylou lyžařů Hanče a Vrbaty, umrzlých během lyžařského závodu při náhlé změně počasí. Také zdejší příroda je jako v tundře, rostou zde vzácné byliny a žijí tu vzácní ptáci – například modravý slavík tundrový.

Vysoké kolo
Vysoké kolo s mohylou k poctě rakouského císaře je neobyčejnou horou západních Krkonoš (v celých Krkonoších čtvrtou nejvyšší po Sněžce, Studniční a Luční) je malou stolovou horou. Na vrcholu je okrouhlá rovná plošina s vřesovým kobercem vysokým jako anglický trávník. Nad horou lze často pozorovat pozoruhodné jevy, oblaka se zde točí ve víru, všude je ohromný náboj energie, krásně se tu relaxuje. K návratu zpět po staré cestě z velkých bloků krkonošské žuly se mi nikdy nechtělo. Vysoké kolo je magickou horou Krkonoš, místem, kde se shromažďuje zemská síla.

Rýchorský prales
Pro poznání moudrosti a hloubky duchů lesa je nejlépe zajet na Rýchory, kde se zachoval jeden z posledních kusů původního lesa. Bukový prales leží na dříve těžených žilách zlata a stříbra. Je to klidné místo pro meditace, relaxace, a je léčivé svou pohodou i přítomností drahých kovů Slunce a Luny. V pralese můžeme vidět koloběh času, vzniku a zániku, a plné přírodní harmonie.

Novopacká klenotnice
Když pojedete do Krkonoš a nebo se budete vracet, doporučuji najít si čas na návštěvu Nové Paky. Její největší zajímavostí je pokladnice plná těch nejlepších ukázek drahokamů hor a podhůří. Najdeme zde rovněž vybroušené zkamenělé dřevo pravěkých stromů a přesliček – araukárie. Největší zde vystavený zkamenělý strom má přes osm metrů. Obyčejně velmi krásná energie vychází také z úžasných maleb krkonošských spiritistů, které i před více ne sto lety malovali v mediálním transu lidé, co jinak malovat neuměli. V expozici se můžeme seznámit se staletým příběhem podkrkonošského spiritismu a jeho vůdčí osobností – Karlem Sezemským. Komu zbyde čas, může jít hledat jedinečný dřevěný kostelík, převezený sem po částech z Podkarpatské Rusi a opět složený. Dnes je znovu funkční a občas i otevřený.

Martin Mart Chejstovský, astrolog, druid, šaman a léčitel
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

 Publikoval 14:26

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.