Čvn 142013
 

V minulých číslech jsme rozebrali základní pojmy kabaly – Strom života a Jákobův žebřík (Čtyři světy). Nyní se podíváme na zajímavé schéma Stromu života (z knihy Astrologie a kabala od Shimona Halevi), jež znázorňuje kombinaci tří systémů – astrologie, psychologie a kabaly.

Uvedené schéma nám pomůže osvětlit naši inspiraci a úkoly na naší cestě domů, tedy od 10. sefiry, kde se nacházíme se svým tělem a pozemskými radostmi i starostmi, ke sférám nejvyšším a nejčistším.

Fyzicky se tedy nacházíme v 10. sefiře (Malchut, Království) a máme přímé napojení na sefiry 9 (Jesod, Luna, Ego), 7 (Netzach, Venuše, emoce), 8 (Hod, Merkur, myšlení). Potřebujeme se přitom dostat ke svému Slunci, k Já, ke své podstatě přirozenosti – k 6. sefiře, Tipheret, která nám otevře široké duchovní obzory, neboť je svými stezkami (spojnicemi) přímo napojena na osm dalších sefirot a může nás vést přímo k Božské sefiře 1 (Kether, Koruna).

Připomeňme si slova Ježíše Krista, jemuž patří 6. sefira a 4. čakra: „Nikdo než skrze mne nepřijde k Otci.“ 10. sefira, Země, na níž se nalézáme, nemá tedy přímé napojení na Slunce (6), mezi nimi stojí 9. sefira, Luna, která svým závojem, mlžným oparem iluzí zakrývá a blokuje přímý kontakt se Sluncem (Tipheret, 6. sefira).

Pro náš vzestup je tedy nejprve nutno zpracovat a ovládnout naše myšlení (triáda 8-9-10), činy (triáda 7-9-10) a emoce (triáda 9-8-7), viz. schéma. V přímém napojení na Slunce (6) nám brání Luna, (9), tedy naše Ego. Skoro všechny nauky říkají nebo naznačují, že duchovnost je konec Ega. Proč ale Ego nemá strach z duchovnosti? Ego je přizpůsobivé, chce se povyšovat a vynikat.

V hledání nalézáme seberealizaci, toužíme na duchovním poli vyniknout, vypracováváme mýty, jak má duchovní člověk vypadat. Jistě jste  už od někoho slyšeli podobnou větu jako: „To já už jsem úplně někde jinde, vy tohle ještě nemůžete vůbec pochopit… To bude trvat, než vy se sem dohrabete,“ nebo ty „soutěže“ – kdo je duchovnější, kdo je dál, nebo rozdělování na to, kdo je duchovní a kdo ne!

Říkáme, že člověk, který dává tímto způsobem najevo svoji duchovní nadřazenost, je ve fázi „zjemnělého snobského Ega“. Všichni jsme duchovní bytosti, dočasně lidské, ve hmotné zkušenosti, toho času na planetě Zemi. Někdo už to ví, někdo ještě ne.

Ego chce tedy vynikat a nechce pracovat s vlastním strachem ani s vlastní agresivitou, raději se tomu vyhne. Karma člověka zesílením překážek a problémů donutí, aby na tom pracoval (terapie temné noci duše). Všechny duchovní systémy jsou si vědomy toho, že kromě četby textů je nutno nechat se vést božskými silami, jinak nás při duchovním snažení naše Ego bude vždycky znovu házet zpět.

Ego je tedy blokem mezi spodní a horní částí. Jakmile se dostaneme do kontaktu s vyššími silami, tam už to Ego tak nezlobí. Už poznalo božské Já a už není tak vyjevené, vystrašené, že přijde o svou moc.

Učíme se přijímat Ďábla v sobě a Boha milovat, přijímat v sobě všechny kladné i záporné vlastnosti. Chceme-li stoupat po středním pilíři Stromu života nahoru, musíme v sobě vždy dostávat do harmonie sefiry pravého (aktivního) a levého (pasivního) sloupu.

Na cestě mezi 9. a 6. sefirou se musíme srovnat s prahem probuzení – stezkou mezi 7. (Venuše, aktivní jednání) a 8. (Merkur, pasivní jednání) sefirou. Máme se učit myslet (8) srdcem (7) a cítit (7) mozkem (8). Běžná mysl (8) člověka je podmíněna kulturou (7) člověka, je podmíněna všemi prokletími, jež v sobě máme naskládána. Naše jemněhmotná éterická těla jsou prošpikována všemi možnými emocionálními útoky, které proti nám kdo kdy vyslal. Abychom se různými vzpomínkami a pocity neničili, a neměli pocity viny, je třeba hned čistit, přijmout a s láskou propustit.

Než se dostaneme ke Slunci, ovládá náš život Luna (9) se všemi předem danými postoji a reflexy, které jsou tam pevně zabudované, ideál Ega vytvořený výchovou. 

Pokud si vše dokážeme srovnat a vyčistit, dostáváme se k 6. sefiře, k našemu Slunci, k naší podstatné přirozenosti, k našemu pravému Já, tady se už dotýkáme své Duše. Od hmotného těla, našeho každodenního jednání a myšlení se dostáváme k triádě Duše: 6-5-4: Slunce – Mars – Jupiter.

Než se však naše vnitřní Já, naše Slunce plně rozzáří, probíhá neustálá aktivita trest (5) – odměna (4). Člověk musí dojít k poznání, že ho  netrestá ani Bůh, ani příroda ani nic, ale že si to dělá sám a že tomu může předejít. Abychom mohli pokračovat dále, je třeba uvést do rovnováhy 5. a 4. sefiru, Geburah a Chesed, Marse a Jupitera, přísný soud a milost. Aby bylo všeho tak akorát, s mírou, umírněně.

Požádáme o milost – když už přeháníme, abychom někde mohli slyšet hurónský smích. Jupiter drží v jedné ruce roh hojnosti a v druhé kopí. Jupiter nám všechno dopřeje a Mars nás svým úderem učí soudnosti.  Například si Jupitersky (4) užíváme nadbytku, nekontrolovatelně jíme a tloustneme, tak musí přijít Mars (5), aby nás srovnal a řekl: „Tak dost.“ „Pán Bůh ti to požehnej (4, Jupiter), ale hrom ti to z huby vyraz (5, Mars).“ Začínáme se zde pomalu zbavovat lpění a přehánění všeho druhu. Dokud triádu 4-5-6 nedáme do rovnováhy, tak náš život ovládá Ego. A jakmile přejdeme tento druhý práh mezi Marsem a Jupiterem (4 – 5), nezbude nám než si uvědomit, že my jsme zodpovědní za své činy, a přestat se vymlouvat.

A teď už se dotýkáme triády Ducha 6-3-2, Tipheret – Binah – Chochmah (Slunce – Saturn – Uran) a aspirujeme k Božské triádě 3-2-1, Binah – Chochmah – Kether (Saturn – Uran  – Neptun). Avšak filtrem mezi triádou 1-2-3 a ostatními sefirotami je propast non-sefiry Da´at, Poznání, reprezentovaná planetou Pluto.

Tady už si nelze vůbec na nic hrát, je to o autentičnosti, potřebujeme své duchovní poznatky převést do konkrétní praxe. A musí tomu odpovídat náš způsob života. Na tomto místě už platí ono známé a skoro by se dalo říci otřepané: „Abychom změnili svět, musíme nejprve změnit sebe sama.“ Projdeš – neprojdeš, spadneš do propasti. V té propasti jsou všechny naše nečistoty a zmetky, které jsme nejen v tomto životě vytvořili a napáchali. Ve všech rovinách. Procházíme po ostří meče přes tuto propast. V nejsvětějším božském jméně Jod – He – Vav – He, které v podobě uvedené na obrázku 2 (Tetragram) představuje symbol meče s dvojím ostřím. Tetragram je též symbolem samotného Stromu života. („Meč Svatého, budiž mu věčná sláva, je tvořen Tetragramem: Jod je jeho hruškou, Vav jeho čepelí, obě He jsou jeho ostří“, kniha Sefer ha – Zohar, III, 274b).

Musíme touto zkušeností projít vlastními silami, poradit si se všemi svými strachy (3. sefira, Binah, Saturn) a při tom se vyvarovat nesoustředěnosti a rozptýlenému myšlení (2. sefira, Chochmah, Uran).

Velmi silným zážitkem symbolizujícím přechod nad propastí Da´at je  oblíbený přechod přes žhavé uhlíky. V dávných rituálech se vedle ohniště kladly z obou stran rozžhavené meče – symbolicky se „přechází po hraně meče“. Mnozí, kteří přecházeli pás se žhavým uhlím, spatřili alespoň na okamžik nepopsatelný záblesk nejvyšších světů. A je to pro ně zážitek na celý život.

Ing. Kateřina Marie Posoldová, astroložka a hermetik
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

 Publikoval 10:00

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.