Kvě 242013
 

Na požádání šéfredaktora časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel, pana Romana Zahrádky, se pokusím přiblížit v tomto cyklu „Putování“ krajinu mnohým již poznanou, avšak pro většinu našich souputníků stále ještě neznámou či nedostupnou, především však zemi posvěcenou stopami Toho, jehož nazýváme Pánem, Spasitelem a Ježíšem Kristem.

Dovolte mi v tomto pilotním článku obecně pojednat o Izraeli a vyznat se z nádherných pocitů, které člověk prožívá u vědomí toho, že všechna svatá místa byla posvěcena přítomností vzácných Ježíšových či posléze křesťanských dějů, jež se hluboce vpisovaly do duše těch, kteří vyrůstali v živé křesťanské víře, přemítali slyšené obrazy ve své duši a čerpali z odkazu předchozích generací, které nám s láskou předávaly božské pravdy i Kristovo učení.

Izrael, omývaný vlnami Středozemního moře, je turisty jednou z nejnavštěvovanějších blízkovýchodních destinací. Při svém historicky opětovném poválečném vzniku tento stát uzákonil jedno z prvních novodobých ustanovení, nazývané repatriační zákon, který zaručuje všem Židům, kteří prokáží svůj původ a rodovou linii, návrat do Země Bohem zaslíbené, na kterou si pochopitelně vytvářejí odvěký nárok podobně jako jejich spolubydlící arabští bratři.

To je jedním z důvodů, že se dnes na mnoha místech této krásné země domluvíte rusky. V 90. letech po rozpadu sovětského bloku sem přibylo téměř dva a půl milionu ruských Židů a všichni byli přijati, což je jistě obdivuhodná tolerance a národnostní soudržnost. V našich končinách si to nedovedu představit.

Jen když máme v České republice ubytovat stovku uprchlíků, je z toho problém na mnoho týdnů. Přijmout takový počet nových obyvatel jistě svědčí o úžasné velkorysosti a charakterní stránce povahy národa.

Jiná už je otázka soužití s palestinskou částí obyvatelstva, avšak tento neřešitelný letitý konflikt není předmětem mého článku a čtenáři jsou jistě s touto problematikou dostatečně obeznámeni.

Územně je Izrael poměrně úzkou nudlí, která se táhne podél zlomové propadliny na střetu zemských desek tzv. Velké příkopové propadliny. Pro lepší představu je rozlohou zhruba třikrát menší než Česká republika.

Počet obyvatel se díky ruským přesídlencům navršil zhruba na osm milionů a většina si vybrala za svůj domov přímořskou oblast kolem Tel Avivu. Statutárně je hlavním městem Izraele Jeruzalém, jelikož však byla arabská část tohoto města v roce 1967 v Šestidenní válce ze strany Izraelců anektována a je tudíž považována za neklidnou, doporučila OSN zastupitelským úřadům přesídlit do Tel Avivu. Proto veškerá zpravodajství probíhají zpravidla odtud.

V biblických dobách (myšleno rozdělené království či dobu Ježíšovu) bylo izraelské území členěno na tři celky. Severní Galileu, prostřední Samaří a jižní Judeu. Jistý obraz podobného členění bychom mohli nalézt i dnes. Na severu leží galilejská oblast kolem Genezaretského jezera s blízkými Golanskými výšinami, samařský střed je dnes pod palestinskou samosprávou a známe jej pod názvem Západní břeh Jordánu, a Judsko na jihu, k němuž lze připočíst Negevskou poušť. Problematická oblast Gazy není z pochopitelných důvodů turisticky lákavá, to spíše jižní cíp s letoviskem Eilat, kde Izrael získal přístup k Akabskému zálivu, avšak kromě toho, že se odtud podnikají výlety na starozákonní horu Sinaj nebo do jordánské oblasti Petra, jež se v roce 2007 dostala na seznam nových světových divů, se o této oblasti více zmiňovat nebudu.

Svatá místa Izraele se těší mimořádnému zájmu turistů z celého světa a cestovatelsky lákavé jarní či podzimní měsíce díky příjemnému klimatu v těchto obdobích navyšují lidské hemžení, rasovou pestrost i atraktivitu těchto míst.

Tato malá země přes svou nevelkou rozlohu je geograficky velmi pestrá, celý jižní cíp je pokryt nehostinnou pouští Negev, na severu vás překvapí horská pásma Galileje, Karmelu a Golan. A mě osobně vždycky zláká Jordán, který je vpravdě nejdůležitější tepnou země, rozvádějící život do všech izraelských oblastí. Až tady si možná každý turista uvědomí skutečnou důležitost vody, dárkyně síly, jež oblažuje lidské oko pohledem na zelené plodiny, které kontrastují s nenápadně se rozlézající okrovou žlutí nehostinných suchopárných území.

V příštím čísle již zahájíme samotné putování přímořskou krajinou, protkanou vzpomínkami na velkolepá díla krále Heroda i místa působení proroka Elijáše. Tak, tedy shalom, v příštím dílu.

Rudolf Špaček, farář Církve čs. husitské
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

 Publikoval 8:47

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.