Kvě 232013
 

Česká krajina je výjimečná neobyčejným množstvím léčivých pramenů. Jejich léčivá síla je pro nás jedinečná. Voda, kterou pijeme, má velký vliv na naše zdraví i mysl a duševní rovnováhu. Některé léčivé prameny jsou přitom nenápadné a dnes často považované za obyčejné studánky. Informaci o jejich síle často přinášejí dochované místní názvy, jako je třeba Dobrá voda.

Je i mnoho zapomenutých lázní a nevyužívaných minerálních pramenů. Dříve byla nabídka minerálních vod rozmanitější. V současnosti ale běžně seženeme pouze tři české minerálky.
 
V tomto díle putování bych rád zmínil několik pramenů v severovýchodních Čechách. Každá přírodní voda je zdrojem cenných látek a informací, žádná ale neobsahuje vše. Je dobré proto znát léčivé prameny ve svém okolí a vodu střídat. Velmi opatrně však s balenou vodou, ta je obyčejně filtrována a chemicky upravena, aby se nekazila. Takto balené vody bývají tedy skutečně mrtvými vodami bez oživující informace. Pokud nemáme pramenitou vodu z dobrého pramene, lze použít čištění krystalizací vody. Vodu dáme do lednice zčásti zmrznout. Když zmrzne přes polovina obsahu, zbytek vylijeme a led necháme roztát. Pro zlepšení kvality vody lze použít i drahé kameny, jejichž energie může vodu nasytit. Přesto dobrou vodu z přírodního pramene nic nenahradí.

Janské Lázně
Vlastní pramen janskolázeňsko teplého pramene se nachází v sevřeném údolí na úpatí Černé hory (1299 m n. m.) v Krkonoších. Prameny vyvěrají ve výšce 615 m n. m. V současné době se jímání provádí ze dvou vrtů – Janova pramene a Černého pramene. Oba jsou hluboké asi 50 metrů a nacházejí se pod budovou léčebny Lázeňský dům. Oba přitom zachycují vodu z pásma, které se nachází v hloubce 700 až 1400 metrů. Jedná se o přírodní prostou termální minerální vodu hydrouhličitanovápenatosodného typu. Její vlastnosti jsou dány místem její akumulace v dutinách zkrasovatělých krystalických vápenců. Celková mineralizace se pohybuje okolo 300 mg/l s rozhodujícím podílem vápníku. Teplota v místě vývěru je 27,5 °C. Obsah radioaktivních složek nepřekračuje normu pro pitnou vodu.

Podle trutnovského kronikáře z 16. století Šimona Hüttla byl teplý pramen v dnešních Janských Lázních objeven už v roce 1006 Janem z Chockova, zbrojnošem rytíře Albrechta z Trautenberku, po němž byl i pojmenován jako pramen Janův. Pravděpodobnější je však tvrzení, že pramen byl objeven v 11. století prospektory, kteří hledali nová naleziště rud a vzácných kovů. První historický zápis pochází z roku 1300 a je obsažen v zemských deskách o majetku rodu Silbersteinů. Další zajímavá zmínka o Janských Lázních byla zaznamenána v cestopisech papežského legáta Aenea Silvia, pozdějšího papeže Pia II., který se při svých cestách po Čechách v roce 1451 v teplém prameni vykoupal. Rod Silbersteinu však přišel o majetky po Bílé hoře. Dnes je v areálu Janských lázních využíváno k léčebným účelům kolem třiceti pramenů, přičemž zdejší vody léčí hlavně nemoci pohybového ústrojí.

Lázně Libverda
Hlavní léčivou silou lázní je Libverdská kyselka. Právě oxid uhličitý pozitivně ovlivňuje zejména periferní krevní oběh. Jde o přírodní prostou železnatou kyselku (hydrogenuhličitanohořečnatovápenatého typu), která obsahuje zvýšené hodnoty kyseliny křemičité, dále je hypotonická a studená. Hořčík a vápník jsou významné pro posílení nervové rovnováhy. Pověsti o uzdravujících vlastnostech libverdského pramene se časem donesly až na drážďanský dvůr saského panovníka a kurfiřta Augusta I., který si roku 1583 nechal z Libverdy dovézt několik soudků léčivé vody. V roce 1593 zkoumal vlastnosti libverdského pramene Paul Luther, syn známého náboženského reformátora a jeho osobní lékař. Sám Luther uznal léčivé schopnosti a nechal vodu pravidelně do Drážďan dovážet.

Později si tuto zázračnou vodu nechal posílat i syfilidou trpící Albrecht z Valdštejna, od roku 1622 majitel Frýdlantského panství. Zpráva z roku 1785 uvádí: „Voda má blahodárný účinek na mozek, nervovou soustavu, povzbuzení ducha, zrychlení tepu, oživení činnosti tělesných orgánů a odstraňuje nepořádek v nervovém systému.“ Filosof a lékař z Bíliny, F. A. Reusse roku 1811 zevrubně analyzoval libverdskou vodu a konstatoval, že má stejné složení jako voda tehdy prvořadých světových lázní v belgickém Spa. Minerální voda je využívána jednak k přípravě koupelí i k důležité pitné kůře, která by měla být součástí každého zdejšího lázeňského pobytu. Dnes jsou tyto lázně méně známé, klidnější malé městečko, léčivé síly jeho vod nejsou plně využívány a libverdskou kyselku nikde nekoupíte.

Nové Město pod Smrkem
Pozoruhodností okolí Nového Města pod Smrkem je volný vývěr několika minerálních pramenů v údolí Ztraceného potoka v údolí mezi Měděncem a Sviňským vrchem. Dnes je volně přístupný pouze nejvydatnější a Novému Městu nejbližší vývěr. Pramen kalciumbikarbonátové kyselky v údolí Ztraceného potoka pramení pod vrcholem nejvyšší kóty Jizerských hor na české straně – Smrku (1124 m n. m.). Tento vývěr kyselky je jedním z mnoha v pásu na kontaktu žuly a krystalických břidlic, táhnoucím se od polských lázní Swieradow Zdrój, Czerniawa Zdrój až po české Lázně Libverda. Další prameny se schovávají v lese za pramenem kyselky zachycené jen do kanálových jímek, odvádějících vodu do potoka.

Onu „kyselou vodu“ objevil asi před dvěma sty roky místní kovář J. N.  Legler. Přístup k pramenům byl v roce 1903 zakázán, avšak po protestu Novoměstských byl jeden pramen zpřístupněn. Tento pramen není využíván k lázeňským účelům, ale slouží k volnému odběru. Byl několikrát zastřešen a dnešní podoba pochází po několika opravách z roku 1937. Pramen je vyhledáván především občany Nového Města pod Smrkem, bývalého hornického města.

Vratislavice
Zdejší kyselka byla objevena unikátním způsobem. Roku 1862  vykopali u  domu čp. 74 studnu a narazili na „zkaženou vodu“. Studnu měli tehdy za nepouživatelnou, než si o tři roky později matka hospodáře všimla, že se nápadně podobá vodě užívané v lázních Libverda. Pramen byl pak  roku 1893 navrtán a užíván ke stáčení tehdy světoznámé minerální vody, dodávané až do Vídně.

Společnost jedenácti místních občanů, ve které samozřejmě nemohl chybět ani továrník Ginzkey, požádala pražské místodržitelství o povolení k využívání pramene a zřízení lázní. Společnost povolení obdržela a navíc získala i svolení, aby se jejich voda mohla nazývat pramenem Rudolfovým, to podle korunního prince, který nedlouho před tím navštívil Liberecko. Nové lázně byly skutečně skvostné. Architekt Schäfer postavil na prameni překrásnou budovu s věžičkou, provozovány tu byly rašelinné a parní koupele, lázeňští hosté se procházeli po zahradě, hráli kuželky nebo tenis a společensky konverzovali. Pramen měl mít vynikající účinky na trávení, dobrou chuť a pomáhat při řadě nemocí.
Začátek tohoto století však přinesl Vratislavické kyselce těžkou ránu. Ředitelem se stal bývalý šéf Františkových Lázní a nesmyslnými úpravami pramen zkalil.

Po první světové válce získal vřídlo pan Weber a začalo se zase blýskat na lepší časy. Lázně sice byly zrušeny, ale prameny se podařilo opět pod dohledem Státního vřídelního inspektorátu vyčistit a znovu podchytit. Kyselka se pod obchodní značkou Weberovka začala opět prodávat v zelenkavých lahvích, které lze dodnes tu a tam ještě objevit v zapadlých koutech starých půd domů.

Po válce byla minerálka zestátněna a převzata podnikem Středočeská zřídla. Kyselka byla hojně využívána, ale do její obnovy nebylo investováno téměř nic. Postupně byla ničena jedna budova za druhou a nakonec bylo nutné odstranit z hlavní budovy i slavnou věžičku – dlouholetý symbol  podniku. Stáčírna minerální vody byla nakonec uzavřena roku 2004, poté ještě chvíli fungovala v letech 2006 – 2008. Jak opuštěná stáčírna, tak i přilehlý lázeňský dům nyní čekají, jaký bude jejich další osud. Nový majitel plánuje obnovit lázně, stáčírnu i vybudování wellness hotelů.

Poděbrady
V Poděbradech naleznete kamenné altánky, které ukrývají léčivé prameny. Voda z pramenů je jemně perlivá, příjemně studená a je cítit typickým železitým až sirným aroma. Vodou se léčí lidé s oběhovými problémy a chorobami srdce – známý je proto slogan: „Na srdce jsou Poděbrady.“ Zdejší voda je vhodná i pro nervové poruchy, ale i pro zdravé jedince – rozhodně neuškodí nikomu. Po stočení je voda čirá, ale pokud ji necháte dvě až tři hodiny stát, zabarví se do zrzavé až mléčné podoby a aroma se zvýrazní. To ale nevadí. Nejsilnější pramen naleznete přímo pod zámkem, kde je umístěna kašna. Tento pramen není zrovna vyhledáván, protože jeho obsah síry je vysoký, takže i zápach připomíná zdálky zkažená vajíčka. Léčebný účinek je ale nejsilnější. Další pramen naleznete na náměstí T. G. Masaryka nebo v lázeňském domečku uprostřed kolonády. Nejoblíbenější je pramen na konci kolonády u železniční stanice, protože je nejméně cítit sirnými oxidy a patří mezi nejstudenější a nejperlivější. Tak ať vám minerální vody prospějí. Vždyť zdraví je to nejcennější, co máme. To ale bohužel mnoho z nás zjistí, až ho ztratí.

Martin Mart Chejstovský, astrolog, druid, šaman a léčitel
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

 Publikoval 10:02

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.