Kvě 152013
 

Kokořínsko
Kokořínsko je kraj romantiky, který je plný přírodních bytostí. Sám hrad Kokořín je jediným naším hradem, který vstal z mrtvých. Už roku 1545 byl uváděn jako pustý. Byl již zříceninou díky císařskému zákazu opravovat celou řadu hradů. Roku 1894 koupili však jeho ruinu podnikatel Václav Špaček se svým synem Janem Špačkem ze Starburgu a v letech 1911 – 1918 hrad znovu postavili pod odborným dohledem historiků v novogotickém stylu. Dnes je Kokořín opět provozován rodinou Špačkových.

Z hradu však prý po nocích vyjíždí na černém oři v houfu jezevčíků s ohnivými jazyky divoký lovec. Nemusíte se ho ale bát, obdarovává chudý lid. Na hradě mu pak dělá společnost bílá postava, která obchází po ochozu věže. Údajně svítí divokému jezdci na zpáteční cestě.

Mezi zdejší pozoruhodné skalní útvary patří Kokořínské Pokličky a skály ve tvaru hřibů. Jejich klobouky přitom tvoří tvrdý železitý pískovec. V okolí se nacházejí také skalní reliéfy místního sochaře Václava Levého ze 40. let 19. století – Čertovy hlavy nad obcí Želízy, dále Harfenice dva kilometry severozápadně od obce Želízy a o kousek dál reliéf Hada. Dále je tu i Klácelka, umělá jeskyně s reliéfy od již zmíněného liběchovského sochaře Václava Levého, nacházející se v pískovcovém bloku nad údolím říčky Liběchovky, dva kilometry severně od obce Liběchov.

Jeskyně je složena ze dvou částí. První část – prostor před jeskyní, je nazývána Blaník. Za železnou brankou jsou vytesány heroické postavy z našich národních dějin (v křesle dřímající vůdce blanického vojska Zbyněk ze Zásmuk, vůdci husitských vojsk Jan Žižka a Prokop Holý, spící blanické vojsko a trpaslíci, kteří pro ně kovají zbraně).

Druhá je vlastní umělá jeskyně Klácelka, přístupná bohatě zdobeným portálem. Podél stěn jsou kamenné lavice, prý zde stával i kamenný stůl. Stěny jsou zdobeny reliéfy z bajky F. M. Klácela „Ferina lišák“ a z předloh francouzského karikaturisty Grandvilla. Ve zvířecích postavách jsou zpodobněny symboly některých lidských vlastností (slabostí). Na stěně naproti vchodu byl vytesán letopočet 1845, datum vzniku této památky. Na blízké skalce je vytesán kalich.

Kokořínsko je takovou malou pohádkovou zemí, výbornou pro dovolenou a načerpání nových sil. Najdeme zde skalní města, umělé jeskyně a hodně původních stavení, často se sklepy vytesanými přímo do pískovcových skal.

Prachovské skály
Prachovské skály jsou asi nejznámějším skalním městem v České republice, proto je jejich centrum velmi turisticky vytíženo. Pokud ale chceme prožít jejich atmosféru, je lépe přijít od Mladějova – Blat do části zvané V Maštalích. Najdete tam klidná údolí a rokle, kde lze komunikovat s přírodou i duchy. Prachovské skály jsou také takovým uzavřeným světem, kde lze chodit celý den a zapomenout na všední starosti. Relaxovat, vnímat přírodu i její bytosti. Prachovské skály mají rovněž svého strážného ducha, zvaného Pelíšek. Má mít podobu většího trpaslíka, údajně chodil na návštěvy do Krkonoš za Krakonošem a Krakonoš mu jeho návštěvy oplácel. Své jméno dostal prý podle toho, že si dělal hodně míst k odpočinku, tedy pelíšků.

Zebín
Zebín je čedičový kopec severovýchodně od Jičína, jde o sopečný kužel s bílou kapličkou na vrcholku. Kaple sv. Maří Magdalény byla postavena kolem roku 1700 na vrcholku Zebína, za časů působení kartuziánského řádu sv. Bruna v nedalekých Valdicích. Kartuziánské opatství Castrum beatae Virginis Mariae tu bylo zřízeno již 10. srpna 1627, kdy v Jičíně pobýval Albrecht z Valdštejna.

Klášter byl nakonec zrušen 29. 1. 1728 dekretem císaře Josefa II. a kaple přešla pod veřejnou správu. V roce 1968 si kapli vybrali jako vhodné místo pro svoji vysílačku sovětští vojáci, kteří ji později také používali jako terč při střelbách z bývalého vojenského prostoru pod Zebínem. Stavbu vedle toho v minulosti několikrát ohrožovaly i požáry. V roce 2004 byla zahájena kompletní rekonstrukce tohoto objektu poté, co na ni Jičín sehnal potřebné prostředky z Fondu regenerace kulturních památek. Během těchto oprav byla mimo jiné obnovena i okna, jež byla několik století zazděná.

Zebín je místem ohnivé síly sopky, vyhřátým sluncem s květenou teplých slunečních strání. Zahřeje nás už výstup na tento kopec. Je plný horké síly a i magnetismu – kompas se tu často odchyluje díky železitým ložiskům. Jde o krásné místo pro chvilku meditace k Slunci a ohnivému živlu.

Sedmihorky
Sedmihorky jsou zapomenuté lázně na okraji tajemného skalního města. Vodoléčebné lázně založil v letech 1839 – 41 turnovský lékař Antonín Vincenc Šlechta. Název získaly podle minerálního pramene „Sedmihorka“, známého už od roku 1702. Léčilo se tu podle lékařského předpisu studenou vodou a pobytem na čerstvém vzduchu. Jezdili se sem léčit například básník a novinář Jan Neruda nebo básnířka a spisovatelka Eliška Krásnohorská.

Po smrti Dr. Šlechty roku 1886 se zaměření areálu postupně měnilo; praktikovala se zde například léčba rašelinou. Roku 1914, po odchodu posledního místního lékaře do armády, se lázně změnily na klimatické a budovy se používaly pro ubytování letních hostů. Roku 1945 byly jako součást panství Hrubá Skála podle Benešových dekretů znárodněny a přeměněny na zotavovnu ROH. V současnosti slouží zachovalé lázeňské domy Zámeček a Pramen jako hotely.

V dávné minulosti, asi před šesti tisíci lety to však byla důležitá křižovatka a město. Ve skalách se našly věci až z dalekého severu, dále velké obětiště a mnoho pro tehdejší dobu cenných surovin, nebo štípané kameny. Bývala tu pravěká centra štípání zdejších drahokamů – jaspisů, achátů, či chalcedonů. Byl zde také uctíván posvátný pramen, dnes ukrytý v bažině, kde byly rituálně obětovány stovky oštěpů. Našly se tu i šipky Skytů a rituální předměty Keltů – skleněné náramky, malované nádoby a železné předměty.

Těmto skalám se dnes říká Čertova ruka pro jejich podobu při leteckém pohledu – jde o hluboká údolí vypadající jako otisk pařátu. Součástí Čertovy ruky je i velký převis, zvaný Novákova pec, který je 20 metrů široký a devět metrů hluboký, je to oblíbené místo trempů. Nedaleko odsud je i Šourkova jeskyně, v níž byly rovněž objeveny luxusní předměty pocházející ještě z doby před Kelty.

Později ve 13. a 14. století tady stál malý skalní hrádek, po němž se zachovaly jen úchyty trámů ve skalách a nádrž na vodu. Staré civilizace si tohle místo nevybraly náhodou – je to místo velkého významu pro zemské energie, dále místo mnoha pramenů energií, výborně dobíjející a čistící. Je to rovněž dobré místo pro komunikaci s vyššími bytostmi. Jsou zde cítit staré rituály i zbytky magických bran. Také dnes je občas toto místo užíváno různými skupinami k obřadům.

Kozákov
Kozákov (744 m) je nejvyšší horou Českého ráje. Čedičový vrch byl už odpravěku vyhledáván jako naleziště drahých kamenů, z nichž pravěcí lovci vyráběli jednoduché nástroje. V dutinách horniny vykrystalizovaly kulovité výplně achátu, jaspisu, ametystu, křišťálu, záhnědy a dalších polodrahokamů. Zdejší naleziště byla využita ve středověku pro výzdobu chrámů.

Na západním svahu Kozákova se nachází Měsíční údolí se dvěma velkými jeskynními převisy, pod nimiž byly nalezeny stopy po pravěkém osídlení. Jihozápadní část hory o rozloze 162,83 hektarů je od roku 1985 chráněna jako národní přírodní památka Kozákov. V hoře se podle pověstí nachází celé město trpaslíků a skřítků, kteří zpracovávají její drahokamy. Hora jistě vévodí svému okolí a pokud vyjdeme nebo vyjedeme na její vrchol, najdeme tu nejen rozhlednu s restaurací, ale také mnoho energie a krásný výhled na Český ráj i Krkonoše.

Martin Mart Chejstovský, astrolog, druid, šaman a léčitel
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

 Publikoval 11:40

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.