Kvě 052013
 

Dávno před tím, než do míst, kde dnes stojí Praha, přišli první lidé, se zde odehrálo cosi podivného, co mělo svůj původ v nebi. Bohu tehdy došla trpělivost s Luciferem – andělem světla, který se nad něj povyšoval. Proto ho archanděl Gabriel udeřil svým kopím do hlavy, až mu z koruny vypadl zářící drahokam – symbol světlonoše – Luxfera.

Ten při svém letu rozsvěcel hvězdy Mléčné dráhy a za ním letěl i sám Lucifer. Nízko nad zemí pak pukl vzteky a vytvořil Českou kotlinu. Do jejího srdce padl úlomek drahokamu, a to přímo do pahorku, který dnes nazýváme Vyšehradem. Právě v tomto místě začíná nejslavnější pověst o založení Prahy.

Přímo nad úlomkem drahokamu světla ležícím dodnes v hlubinách vyšehradské skály stála v mýtických dobách kněžna Libuše a s pohledem do dálky, kde byly pouze lesy a kopce věštila: „Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat.“ A aby nebylo mýlky, kde že ono město bude stát, určila paseku, na níž má člověk tesat práh domu. A protože prý i velcí pánové se před prahem musí sklonit, město se má nazývat Prahou. Muž dotesal práh a nad ním vystavěl první dům města Prahy, který stál v místech rohu dnešního Maltézského náměstí a Prokopské ulice.

Existují však i jiná vysvětlení pro název Praha. Pokud zůstaneme u základu slova práh, může jít o původ ve slovanském slově porogi, které znamená prahy v řece. Toto staré slovo však znamenalo i stupňovitě stoupající krajinu – tedy kopec, na kterém stojí Pražský hrad.

Najdeme však i vysvětlení, že v Praze leží práh do jiných světů – místo, kudy proudí energie patřící do jiných světů. Takových míst pak je v Praze hned několik. Přímo na Pražském hradě se občas zjevuje Dům u poslední lucerny, který má být oním prahem a bránou do jiných světů. Energetický střed Evropy pak má ležet přímo na Karlově mostě. Je zajímavé, že poblíž obou míst bývala nejposvátnější místa pohanů.

Ale zpět k původu názvu. Další možností je odvození od keltského slova braga, tedy pevnost a nebo také skutečnost, že město bylo vystavěno na vypraženém místě, tedy místě zbaveném lesa tím, že se vypálil.

Existuje však ještě i jiné vysvětlení. Podle něj slovo „pra“, označující v češtině cosi dávného, je spojeno s řeckým slovem Gea – země. PraGa či PraHa tak je městem Země – velké bohyně matky, kterou naši předkové uctívali a jejíž kněžkou byla pravděpodobně i kněžna Libuše, k níž se tak vracíme jako k nejtradičnější zakladatelce Prahy.

Pokud jde o historicky podložený vznik Prahy, ten již není tak poutavý, ale za zmínku jistě stojí. První zmínka patří kmenu Fraganeo a pochází z roku 821, ale přesvědčivější je záznam kronikáře Widukinda o výpravě krále Jindřicha I. do Čech roku 929, kde je zmíněno i jméno Pragam. Z téže doby pak známe ještě dva jiné záznamy. První od remešského kronikáře Flodoarda z let okolo roku 950 se jmény města Proada či Praida, druhý, známý coby svědectví arabského kupce Ibrahíma ibn Jákuba se jmény Barághat či Farághat. Nepřesnost názvu jistě pramení z toho, že dnešní cedule označující vjezd do města v oněch dobách nebyly, a zdrojem informací bývala hospoda. V jakém stavu donesl dávnověký poutník informaci z hostince, si jistě dovedete představit. Z této zprávy však vyplývá, že Praha byla velmi výstavné město, s tržištěm v místě dnešní Malé Strany a sídlišti velikosti mezi vesnicí a městem.

Mgr. Filip Jan Zvolský, DiS, Muzeum pražských pověstí a strašidel
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

 Publikoval 7:57

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.