Kvě 042013
 

Nad Pražským židovským hřbitovem se k obloze klenou vysoké jasany a mezi nimi se pohybují krákorající havrani. To vše dokresluje tajemnou magickou atmosféru místa a hned na začátku, ještě než vstoupíme, nám dává jasně na srozuměnou, že není radno přestoupit  zákony, o nichž pojednává prastaré hebrejské učení předávané „od úst k uchu“, i zapsané ve vzácných knihách.

A my se tady smíme pohybovat jen potichu, po špičkách s veškerou pokorou a úctou a přitom nezapomenout se neustále ptát, zda máme povoleno udělat ještě další krůček.

Kdysi jsem na tato místa vodila návštěvníky Prahy a přitom mě mocná síla tohoto tajemného zákoutí nepřestávala uchvacovat. Všechny ty příběhy a legendy o velkých a moudrých mužích, odpočívajících pod romanticky působícími kamennými náhrobky, probouzí posvátnou úctu i touhu alespoň trochu poodhrnout oponu poznání.

Jsou tam pochováni i předkové amerického spisovatele Isaaca Bashevis Singera, nositele Nobelovy ceny za literaturu, který psal romány a povídky o židovských hereticích, kteří toužili pohlédnout výš, než jim povolovala přísná, svazující pravidla. Jeho příběh s názvem „mento“ byl úchvatně zfilmován (r. 1983; v titulní roli Barbra Streisandová). Je to příběh o dívce, která toužila po studiu tajných nauk, avšak to bylo ženám zakázáno, a proto se přestrojila za chlapce a odjela studovat do ješivy (židovská škola vyššího vzdělání). Kabalistické učení nebylo přístupné ženám vůbec a mužům pod třicet let (až jejich osobnost dozraje).

Stejně tak jako ostatní esoterní disciplíny je i kabala v dnešní době pomalu otevírána světu. A my se spolu v několika pokračováních podíváme (přesněji řečeno nahlédneme) na její učení. Pro její komplexní studium bychom potřebovali znát hebrejský, anebo lépe dávný aramejský jazyk a písmo, a to dokonale, ve všech jeho symbolických podobách.

Kabalu je možno definovat v širším slova smyslu jako nauku zabývající se strukturou Universa. Popisuje jednotlivé úrovně stvořeného světa, zkoumá jejich obsah, kvalitu a komunikaci mezi jednotlivými úrovněmi. Zkoumá i obyvatele jednotlivých světů. Slovo kabala pochází z hebrejského slova Kábbal, což znamená přijímat, uchopovat, předávat, skrývat (odtud je i české slovo „kabela“).

Kabala nebyla dlouho součástí hermetismu, do něhož odjakživa patřily: alchymie (tělo), magie (duše) a astrologie (duch). Až novodobý hermetismus ji pojal do svého systému. Můžeme se dohadovat, která disciplína byla nejstarší, stejně na samotný počátek nedohlédneme.

Traduje se, že kabalistické učení jako celek bylo Bohem předáno Mojžíšovi na hoře Sinaj. Podle jiné tradice vedou počátky kabaly i znalost struktury Stromu života k praotci Abrahámovi, který byl zasvěcen Melchisedechem, který „neměl ani otce, ani matku“ (pocházel z neviditelné sféry). Byl to mýtický král Šálemu. Šálem znamená „mír, pokoj“, město je ztotožňováno s Jerusalémem (Jerú-šálem = město pokoje).

Podle Úmluvy přislíbil Abrahám, že bude poznání předávat dál. Vědění bylo tedy předáváno generacemi patriarchů, obnoveno při zjevení Mojžíšovi na hoře Sinaj a předáno kněžím. Po zničení druhého Jeruzalémského chrámu bylo předáno rabínům.

Učení bylo ve středověku zkombinováno s helénskou a arabskou metafyzikou a postupně se vytvářel systém známý jako kabala. Různé kabalistické školy během staletí přidávaly nové a přeformulovávaly staré ideje, každý přídavek dlouho testovaly jak na rozumové, tak na spirituální úrovni. Tak byla kabala neustále živoucí, modernizovaná, v těsném vztahu k současné době.

Kabala je těsně spjata s židovskou historií, avšak mnoho z jejích základů přebíraly prakticky všechny filosofické systémy pocházející ze Středního Východu i z Evropy. Také všichni alchymisté jsou kabalisty. Veškeré tajné společnosti, gnostikové, templáři, rosenkruciáni, svobodní zednáři a další se opírají o kabalu a učí více či méně její teorii. Kabala je nejúplnějším souhrnem toho, co se nám zachovalo z egyptských mystérií. Vynořila se tedy ze starověkého světa Středního Východu, její učení je šifrováno a skryto pod nejrůznějšími exotickými symboly a je považována v lepším případě za neproniknutelnou, v horším případě za nebezpečnou. Její klíčové meditační techniky jsou překryty pod nánosy esoterických termínů a kódů, k nimž je nesmírně obtížné objevit klíč. Kabalisté se obávali exkomunikací židovskými církevními orgány na jedné straně a na druhé straně smrti, která jim hrozila od nežidovských institucí (středověká inkvizice, pogromy). Nesli dvojí břímě: že jsou židé a navíc „židé, kteří se pletou do magie“. Kabala tedy získala pověst neproniknutelnosti spíše z existenčních důvodů, díky společenským podmínkám než vlastní praxí.

V tomto úvodu je třeba se ještě zmínit o základních zdrojích kabaly. Je to především Tóra, nejposvátnější hebrejská kniha psaná ručně speciálními přírodními inkousty na pergamentové svitky. Její náplní je Pentateuch, pět knih Mojžíšových (viz. Bible).

Dále Talmud, což je soupis rabínských diskusí a komentářů týkajících se židovského zákona, právnické a etické spisy jsou orámované řadou příběhů a legend. Talmud se skládá z Michny (tradice) a z Gemary (komentáře k této tradici).

Základem teoretické kabaly jsou Příběhy stvoření: Sefer Jecira – Kniha utváření a Sefer Zohar – Kniha Záře.

Základem pro praktickou kabalu je Tarot a Clavicula Salomonis (Klíčky Šalamounovy). Tarot je cesta člověka k rozšíření vědomí, k sebeobjevení. Studujeme-li tarot, studujeme zároveň i kabalu. Ten, kdo dokáže proniknout do tajuplného smyslu karet, dostává rady, jichž může užívat a je veden k tomu, aby se stal lepším, dokonalejším člověkem. A o tom je i kabala: je cestou ke zdokonalení sebe sama, cestou k jednotě a souznění s Universem.

Ještě je důležité se zmínit o sbírce textů Maaseh Merkavah (Příběhy vozu). Jedná se o symbolickou cestu proroka Ezechiela do nebe, k Bohu. Ezechiel, zahalený v mračnech ohně,  na planoucím okřídleném voze taženém božskými zvířaty a andělskými bytostmi, prošel sedmi stavy vědomí, než došel k Božímu trůnu. V naučných textech Merkavah jsou popsány meditace, jejichž cílem je přímá zkušenost s Božstvím, navození změněných stavů vědomí s úmyslem zakusit prvotní vize Ezechiela.

A teď už vás jistě napadá propojení s moderní duchovní praxí: Merkaba  jako „interdimenzionální vozítko“. Opět vidíte: nic nového pod sluncem. Vše už tady bylo od prvopočátků a v této naší kouzelné době to znovu objevujeme. O Merkabě a o jejím praktickém použití při cestování do jiných dimenzí píše Drunvalo Melchizedek v dvoudílném svazku „Prastaré tajemství květu života“.

Krásný obraz Merkaby obklopující lidské tělo nám zanechal renesanční Mistr Leonardo Da Vinci. A v poslední době se i u nás objevují různé semináře zaměřené na práci s Merkabou. Merkaba je vlastně průnik dvou čtyřstěnů, mužského a ženského. Mužský čtyřstěn směřuje svým vrcholem vzhůru ke Slunci, a ženský dolů k Zemi. Jejich průnikem se stane zázrak sjednocení, jednoty.

Taková Hvězda – čtyřstěn se nachází kolem každého těla, nejen lidského, ale kolem všech živoucích bytostí, rovněž kolem každé hvězdy a planety. Pokud by se nám podařilo roztočit naši Merkabu za pomoci speciálních meditací a dechových cvičení, mohli bychom se dostat do jiné dimenze. Ale s tím raději opatrně, varování máme již z počátků našeho letopočtu, kdy chtěl slavný rabi Akiva se svými žáky zopakovat Ezechielovu mystickou cestu k Božímu trůnu, k cíli však dospěl jako jediný, jinak nikdo – jeden ze tří žáků se zbláznil, druhý zemřel a třetí odpadl od víry.

Pokud ale máte odvahu a chcete zodpovědně pracovat s Merkabou, cestu máte otevřenou, příslušné postupy jsou popsány, jak je uvedeno výše.

Ing. Kateřina Marie Posoldová, astroložka a hermetik
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

 Publikoval 9:26

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.