Kvě 022013
 

O tom, jak je stará jóga, se můžeme jen domnívat, protože v Indii, kde má původ, bylo odpradávna zvykem, že se nic nezapisovalo, ale předávalo ústně od učitele (gurua) k žákovi. Tyto poznatky byly v jazyku seslaném od bohů zřecům či-li ršijům, nazývaném sanskrt a psaném později v písmu dévanágarí.

Navíc, aby se lépe zapamatovaly, byly ve verších a zpívaly se nebo rytmicky recitovaly. Také se v nich nic nevysvětlovalo – na to byl guru, pokud to uznal za vhodné – jen konstatovalo, takže byly maximálně zhuštěné a stručné. Teprve mnohem později, v prvním tisíciletí našeho letopočtu se začalo zapisovat.

A tehdy vzniká první dílo o józe od Mistra Pataňdžalího Jóga sútry. Z něj potom vycházejí všechny školy jógy, které známe a stavějí třeba jen na jedné sentenci celou svou teorii i praxi. Vrátíme-li se však zpět, tak můžeme říci, že v archeologických nálezech z tehdy slavných indických měst Móhéndžódára a Harappy se našla pečetidla, na nichž jsou osoby sedící v jógických pozicích. Takže už před 5000 lety byla jóga známa, a když si uvědomíme, že se musela její nauka a zkušenost dlouhou dobu rozvíjet, než se ustálila, pak vznik jógy hledejme ještě dál v historii.

Slovo jóga pochází ze sanskrtu a v překladu má, jako hodně sanskrtských slov, více významů, podle kontextu. Jednak může znamenat jho, či-li dobrovolné omezení se, odříkání, abychom něco získali, co nám umožní více poznat sama sebe. Dále také je jóga sjednocení, spojení, tedy ve významu našeho individuálního já s nejvyšším Já. Podle Pataňdžaliho Jóga súter je jóga zastavení či zkrocení všeho toho, co vyvstává v mysli (látce mysli – čitta).

Je-li tohoto stavu dosaženo, jsme ve svém přirozeném stavu (svarúpa). Ten se vyznačuje klidem, blažeností a poznáním. Toto poznání je přímé, intuitivní, nezískané studiem či přečtením knih. Není-li tohoto stavu dosaženo – což, jak víme, je u většiny lidí, bere na sebe látka mysli pět druhů proměn, které nám způsobují nevědomost a utrpení. Většina bytostí trpí a chce se svého utrpení zbavit a zažívat štěstí, i když si pod ním skoro každý představuje uspokojování svých stále trvajících tužeb. Každé takové uspokojení s sebou nese odplatu v podobě další touhy, protože ta vzniká vzápětí po jejím uspokojení. Člověk by chtěl stále znovu a znovu opakovat ten pocit, který vzniká chvilkově při uspokojení jeho žádosti.

A není divu – vždyť je maličkým odleskem té nejvyšší blaženosti. Tu si můžeme představit jako drahokam (čintámani) s mnoha vybroušenými ploškami a každá z uspokojených žádostí je jednou z těch plošek. My toužíme po několika nebo jedné z těch plošek, ale nikdo po celém drahokamu. Důvodem je naše nevědomost a tím neschopnost rozlišovat, co je pro náš život správné a co nesprávné.

Toto rozlišování (vivéka) spolu s nepřipoutaností nebo přesněji nezabarvováním mysli žádostmi (vairágja) jsou základními pilíři, na nichž staví jóga. Avšak mysl sama toho není schopna hned. Potřebuje nějakým způsobem na to připravit, zpevnit se a zklidnit, aby to dokázala. K tomu je třeba pravého učitele (sad gurua), který obvykle již tuto zkušenost má a stále ji zažívá a tudíž ji může předávat. Ten má absolutní autoritu a důvěru žáků, neboť nezvyšuje jejich pochybnosti, nýbrž je individuálně, přísně, ale chápavě vede ke světlu v nich.

Ano, poeticky vede od temnoty ke světlu (džjótir), které v nás stále svítí a je jen zakryto závojem (ávarana) naší nevědomosti. Takže, jak pochopíme, tento závoj iluze (máji) spadne a my žijeme v Pravdě. Jak je psáno i v evangeliích, řekl Ježíš, že Pravda nás osvobodí. Myslí se tím od utrpení, kříže, protože potom už jednáme pouze správně, v souladu s nejvyšší vůlí či harmonií vesmíru.

Vše totiž existuje díky harmonii sfér, která je založena na přítažlivosti a odpudivosti sil, které jsou vzájemně vyrovnány. Pokud je jejich poměr narušen, vznikají katastrofy ve vesmíru, nemoci a utrpení v nás. Proto také další z nejstarších spisů o józe se jmenuje Hatha jóga pradípika – Lampa k józe. I v něm se mluví o obdobných věcech jako v Jóga sútrách, ale spis Pataňdžaliho je zaměřen na osm stupňů, jimiž se postupně prochází, aby se ovládlo tělo, dech, smysly, energie a mysl – kdežto v Lampě k józe jde především o cviky probouzející hadí energii (kundaliní) a její vedení šesti čakrami vzhůru. V nejvyšší čakře opět dochází ke sjednocení božské ženské energie kundaliní s Šivou, mužskou energií a tím k osvícení.

Za zmínku stojí říci, že tehdy je slyšet nejznámější mantra jógy – óm, je slyšet vnitřním sluchem a sděluje nám nejvyšší, slovy nesdělitelné poznání. O této prvotní slabice, z níž povstal celý projevený vesmír, která se nazývá pranava, náda brahma a mnoha dalšími výrazy, se zmiňují i další nejstarší indická písma – védy. V nich je zaznamenáno nejstarší poznání indických ršijů nejen o józe, ale o všem, co je podstatou věčného řádu (sanátana dharmy) vyjadřujícího se ke všem otázkám denního života. Ale o tom až někdy jindy.

Ing. Jiří Mazánek, učitel jógy, tantry a hudebník
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

 Publikoval 9:48

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.