Dub 152013
 

Nevěštím z karet, ale z kávové sedliny. Ke mně tedy lidé nechodí na karty, ale na kávu, kterou si pro tento účel nechávám speciálně dovážet z jedné malé soukromé pražírny. Používám k tomu i hrníčky s drsnější glazurou, aby se mi z kávy lépe četlo. Káva však není o výkladu minulosti, ale vyčtu z ní vše odteď do budoucnosti nejbližších tří let, za které položím, jak se říká, hlavu na špalek.

Jednou se takhle svěřila moje kamarádka svému synovi se snachou, jak u mě byla a jak se jí vše vyplnilo. Oba po výkladu také zatoužili a tak netrvalo dlouho a pozvali mě k sobě domů. Vůbec jsem je neznala. Zeptala jsem se jich proto na základní věci, aby se rychleji orientovala, protože, jak už jsem uvedla, káva není minulost.

Na snaše bylo hodně vidět, jak je nervózní a když pila kávu, hodně ji pobouřilo, že nemůže být také u toho, až budu číst z kávy jejímu manželovi. Zastávám totiž pravidlo, ať každý slyší svou kávu sám. Její muž byl opravdu krásný chlap – vysoký, tmavovlasý a modrooký, proto se dalo pochopit, že je žárlivá. Ne, že by měl v kávě přímo milenku, ale upozornění, že po něm baby jedou a snaží se ho ukořistit.

Neměl to s nimi vůbec jednoduché. To ale nebylo tak podstatné jako, že měl v kávě druhé těhotenství své ženy, ale s potratem. Jedno čtyřleté dítě přitom už měli. Nabádala jsem ho proto, aby byl ke své ženě pozorný a snažil se jí se vším pomáhat, aby se potratu, který se nemusí vůbec stát, vyhnula. Jelikož jsem si uvědomila, že to samé měla v kávě i moje kamarádka, tak mě to zarazilo.

Když přišla na řadu snacha, tak jsem při výkladu zjistila, že je těhotná, avšak neviděla jsem u ní porod. Okamžitě mi naskočil její manžel, který u mě byl před chvilkou, a také moje kamarádka, Proto jsem ji chtěla jemně upozornit na riziko potratu. Něco mi ale řeklo: „Neříkej to!“ A tak jsem ji na to neupozornila a její těhotenství nijak dál nerozvíjela. Jakmile jsme skončili, začala hned bubnovat prstíkama na stole a prohlásila: „Tak já vám něco povím. Byla jsem v 16 letech u baběnky Salačové (vyhlášené kartářky z Červeného Kostelce na Hané, ke které jezdila Bohdalová, Menšík, Pfeiffer a další) a ta mi řekla, že budu těhotná, ale potratím. Od té doby mám z potratu šílenou hrůzu.“

Seděla jsem jako opařená a děkovala Pánu Bohu, andělům, prostě všem, že jsem o potratu nic neřekla. Došlo mi totiž, že kdybych jí to potvrdila a nastoupil do výkladu můj rozum, protože potrat v kávě tak zřetelný neměla, zatímco její tchýně a manžel ano, tak bych její strach ještě znásobila. Také mi hlavou probleskla informace, že mám číst jen to, co v sedlině skutečně vidím a nemotat do výkladu kávy jiných osob.

A jaká je pointa celého příběhu? Ta holka opravdu otěhotněla. Zakázala jsem proto její rodině, aby jí něco říkala a zbytečně ji tak nestresovala, a že uvidíme, co se bude dít. Ona byla během čtyř měsíců s manželem na návštěvě u svých známých a najednou se zvedla a sedačka byla celá od krve. Prostě potratila. Ale protože to neprožívala a nečekala, tak nebyla vystresovaná, tudíž to prožila v pohodě.

Nejhezčí na tom ale je, že za mnou přišla asi za tři čtvrtě roku a když jsem se podívala do kávy, musela jsem se zeptat: „Nejste znovu těhotná?“ „No, na to přesně jsem se přišlala zeptat,“ špitla tiše. „Jste,“ mohla jsem jí potvrdit radostnou událost, a za půl roku byl na světě chlapeček. To byl nejpádnější důkaz toho, proč by měl člověk vážit svoje slova.

Marie Šafářová, věštění z kávové sedliny
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

 Publikoval 15:03

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.