Dub 152013
 

Mayská civilizace patří mezi jednu z nejvýznamnějších a dnes díky svému kalendáři také asi mezi jednu z nejpopulárnějších kultur staré Ameriky. Vzkvétala v oblasti dnešního Mexika, Guatemaly a Belize v období 250 př. n. l. – 900 n. l. a v současnosti ji známe hlavně skrze onen proslulý „Mayský kalendář“.

Tato civilizace byla však neobyčejná i v mnoha dalších směrech. Mayští učenci vynikali v matematice, astronomii, astrologii, stavitelství i v propracovaném náboženském systému. Kromě toho je tato kultura dodnes obestřena množstvím záhad, které rovněž stále velmi silně poutají naši pozornost.

Velmi zajímavé je například mayské písmo, které s výjimkou číselných a kalendářních údajů nebylo v podstatě dodnes zcela rozluštěno. Také obrovské pyramidové stavby a způsob, jakým byly zhotoveny uprostřed pralesa, nenechávají některé vědce v klidu spát. A co teprve záhadné „zmizení“ celé této kultury v polovině 9. st. n. l.? V té době totiž všechna prosperující mayská střediska bez zřejmého důvodu upadají, v celé mayské oblasti končí veškerý rozvoj a přestávají se stavět  kalendářní stély. Většina obyvatel jakoby dokonce kamsi odešla a jejich obydlí i skvostné pyramidové komplexy brzy pohlcuje okolní vegetace…

Z pohledu dnešního člověka a naší perspektivy asi jen ztěží dokážeme opravdu porozumět této vzdálené kultuře a pochopit svět, ve kterém žila. Náš způsob přemýšlení bude pravděpodobně naprosto odlišný a tímpádem i jejich mentální úroveň a schopnosti pro nás mohou být nepředstavitelné. Zkusme se tedy trochu naladit na jejich vlnu, nahlédnout do této jiné reality a pokusit se pochopit poselství, které nám tu prostřednictvím svého kalendáře Mayové zanechali.

Náš současný svět je podle Mayů jedním z několika po sobě existujících světů, Sluncí. Čas jako takový je zde narozdíl od našeho lineárního pojetí vnímán cyklicky, a je neustále periodicky obnovován. Tvoří jej tři vzájemně propojené roviny. První rovinou je čas, v němž pobývají lidské bytosti a vyjadřuje ho roční kalendář. Byl stvořen nadpřirozenými bytostmi, které se sešly na rovině země. Před lidským časem vznikl ještě další časový cyklus, v němž žili bohové.

Tento mýtický čas pak vyústil vytvořením života na Zemi a zároveň pokračuje až do současnosti. Kromě těchto dvou vzájemně úzce propojených cyklů existuje ještě třetí, nadřazený čas bohů. Nejvyšší božské entity existovaly ještě před těmito dvěma cykly a právě ony zajistily počáteční energii a strukturu vesmíru. Také tento prvotní čas, ve kterém se zrodil řád z chaosu, je stále přítomný.

Tyto tři časové úrovně si můžeme představit jako tři soustředné kružnice, seřazené od nejmenší po největší. Každý den ročního cyklu se stýká s určitými silami času mýtů a času bohů. Každý den lidského života je tak pod vlivem jedinečného kosmického působení. Klíčem k pochopení tohoto vesmírného řádu je právě jejich důmyslný kalendářní systém. Existuje kalendář, který měří realný čas a druhý, který měří čas posvátný. Prolínají se stejně jako světská a posvátná dimenze mayské reality.

Pojďme teď celý tento systém prozkoumat trochu blíž. Sluneční kalendář, zvaný „haab“ (cyklus deště), má 365 dní a je měřítkem světského času. Dělí se na 18 měsíců o dvaceti dnech. První den v měsíci se nazývá zasedací a má číslo 0, dny pak pokračují od 1 do 19. Každý měsíc charakterizuje určité božstvo, které jakoby zasedá na trůn. Po uplynutí 360 dnů následuje uayeb, pětice posledních dnů. V tomto období prý lidé upustili od dodržování zavedených pravidel a zákonů a společnost se tak ponořila do prvotního chaosu před novým počátkem.

Druhý kalendář je označován výrazem „tzolkin“ (tzol – účet, kin – den). Skládá se ze dvaceti pojmenovaných dní v kombinaci s třinácti čísly. Je dlouhý 260 dní, takže se každý den během tohoto cyklu 13x opakuje. Jako začátek bývá brán den s názvem imix (krokodýl) a číslicí jedna, následuje ik (vítr), akbal (noc), kan (ještěrka), chicchan (had), cimi (smrt), manik (jelen), lamat (králík), muluc (voda), oc (pes), chuen (opice), eb (cesta), ben (kukuřice), ix (jaguár), men (orel), cib (kondor), caban (kadidlo), etznab (pazourek), cauac (bouře), ahau (předkové).

Ke každému jménu jsou vždy přiřazeny po sobě jdoucí číslice od jedné do třinácti. Protože je číslic méně než jmen, začíná se po třináctce zase jedničkou a tak dále.

Kromě toho patří ke každému dni jeden ze světových směrů. Ke dni krokodýl je přiřazen východ, pak následuje sever, západ a jih – opět stále dokola až ke dni předkové (jih). Přestože se řád třináctidenního cyklu liší od řádu dní, pořadí čtyř směrů se nemění. Aby toho nebylo málo, také jednotlivé číslice jsou pod vládou určitých božských sil.

Sluneční a posvátný rok se setkají vždy jednou za 52 let a tento cyklus nazýváme „kalendářní okruh“. Je to konec a zároveň počátek velmi významného časového období.

Předešlým výkladem jsem chtěla přiblížit mayský pohled na každodenní realitu jako na soubor množtví působících a vzájemně se prolínajících sil a vlivů, které se tito lidé snaží sledovat, předpovídat a zaznamenávat.

Hlavním důvodem toho všeho je snaha o dosažení harmonie s kosmickým řádem a jeho děním. Každý den má své specifické vlastnosti, ke kterým musí lidé přihlížet. Také den, kdy se člověk narodil, mu dá (stejně jako například náš horoskop) do vínku soubor určitých daností. Můžeme říci, že energie nesená časem má prostě podle Mayů zásadní vliv na dění na Zemi.

Nyní se dostáváme ke třetí úrovni kalendáře, kterou je datování pomocí tzv. „Dlouhého počtu“. Tvoří ho různě dlouhé cykly, jež jsou založeny na dvacítkové soustavě. Podkladem tohoto počtu není tropický rok, ale tun (což znamená drahokam), tedy období dlouhé 360 dní, rozdělené na 18 úseků po dvaceti dnech. Dvacet takových roků tvoří jeden katun (7.200 dní) a 20 katunů se nazývá baktun. Dlouhý počet trvá 13 baktunů, takže celková délka jednoho dlouhého cyklu je 1.872.000 dní (přes pět tisíc let).

Tento systém počítání času sloužil především k zaznamenávání důležitých událostí a dat. Každé datum vlastně uvádí, kolik jednotlivých period uběhlo od počátku času, tedy od stvoření posledního Velkého cyklu. Přestože se tento systém zdá na první pohled složitý, umožňuje přehledné zaznamenávání kalendářních údajů až několik milionů let do minulosti.

Pro Maye klasické a postklasické epochy měl největší význam dvacetiletý cyklus katun, označovaný vždy podle dne, kterým končil. Katun téhož jména a čísla se objeví vždy po třinácti cyklech, tedy přibližně 260 letech. Toto období se nazývá „kruh katunů“.

V každém z katunů se samozřejmě projevovala moc příslušného božstva, který byl jeho patronem. Takže když nastal katun stejného jména, Mayové očekávali, že se projeví stejné působení božských mocností a budou se opakovat předešlé události. To byl způsob, jakým předpovídali budoucnost.

Mayský kalendář jasně vymezoval významná přechodová období, začátky a konce časových period, které tato civilizace svědomitě uctívala a slavila řadou propracovaných rituálů. Ty měly lidem pomoci nalézt vlastní místo ve vesmírném dění a zároveň přispět k jeho obnově a trvání.

Na závěr musím samozřejmě dodat, že současný Dlouhý cyklus započal 3.114 př. n. l. a končí přesně 21. 12. 2012. Tohle datum je podle Mayů ukončením jednoho Velkého cyklu a koncem tohoto světa, nebo alespoň v podobě, v jaké ho známe. Lidstvo možná vstoupí do nové epochy svého vývoje, kde bude na energii a čas nahlížet jiným způsobem, než je tomu nyní. V minulosti se tak stalo už čtyřikrát a tak by i tentokrát mělo vyjít další Slunce…

Bc. Petra Mojžíšová, astroložka a iberoamerikanistka
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

 Publikoval 14:56

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.