Úno 152013
 

Na celém světě není nikdo stejný, jako jsem Já. Ano, existují lidé, kteří se mi podobají, ale ani jeden z nich není se mnou totožný. Proto vše, co se mi přihodí, je automaticky jen a jen moje. Je to moje svoboda, můj vlastní výběr… Všechno, z čeho jsem, je mojí součástí.

Moje tělo a jeho aktivita, moje mysl se všemi myšlenkami a představami, moje oči a obrazy, jež snímají a které se v nich zrcadlí, moje pocity, ať už jsou jakékoliv – hněv, radost, strach, bezmoc, láska, zklamání, nadšení, vášeň…

Moje ústa a všechna slova, jež z nich vycházejí, ať už jsou zdvořilá, sladká, utěšující, laskající, drsná, vulgární, správná či nesprávná, můj hlas, lehký, sametový, něžný, burácející, dominantní, autoritativní, hlasitý, tichý nebo něžně zpívající a vše to, jak jednám vůči druhým lidem a sobě, moje sny, fantazie a naděje ke mně náleží.

Proto je všechno tohle moje, mohu se důvěrně poznat, a mít tak ráda sama sebe a být v přátelství sama se sebou  ve všem, co ke mně od mého prvního nadechnutí náleží.

Mohu potom umožnit všemu, co je moje, aby pracovalo v můj prospěch. Vím, že mám zcela neznámé stránky, ale pokud jsem v přátelství sama se sebou, a to já jsem, mohu s odvahou, nadějí a vírou hledat řešení těchto otázek a cesty k nalezení toho, co ještě neznám.

To, jak se dívám a naslouchám, co říkám a dělám, myslím a cítím v tomto okamžiku – to vše ke mně náleží. Je to výpověď o tom, že tady Jsem – tady a teď v tomto přítomném okamžiku. Když vezmu, co jsem kdy viděla a slyšela, řekla a udělala, myslela a cítila, se možná později vyloupne jako slepá cesta. Vždy se ale můžu vrátit zpět a najít správnou cestu, takovou, která mi bude vyhovovat právě teď. To, co je pro mě teď nevhodné, mohu odložit a později se k tomu opět vrátit. Rozhoduji se tady a teď.

Mohu vidět, slyšet, cítit, myslet, mluvit a jednat. Mám nástroj k přežití a vytvoření smyslu a řádu světa lidí i věcí. Vnímám se a naciťuji, plně sama sobě náležím a proto se můžu sama řídit a směrovat.

„Já jsem já a tak je to dobře,“ napsala Virginie Satirová. Tento text mi dala moje učitelka, je to už dávno. Je právě doba výročí jejího úmrtí. Bohužel, podlehla vážné krátké nemoci – Ona – Mistr Reiki, člověk s otevřeným srdcem a pomocnou rukou ve jménu Lásky, Úcty a Tolerance k člověku. Uměla život prožít plnými doušky, a to do posledního svého nádechu. Zápal plic se jí stal osudným. Zůstává nadále v mé paměti a srdci i v podvědomí, že mě naučila být sama sebou bez pocitu viny, strachu a nedůvěry. Její vnitřní krása se dotkla nejen mého srdce. Nikdy na ni nezapomenu…

Ona je součástí mé vnitřní Misabelky. Milí čtenáři, přeji vám uvědomit si sami sebe, a to Tady a Teď, neboť každý z nás je jedinečný, originálně nádherný člověk, tedy i Vy. S Láskou Misabelka.

Monika Misabelka, věštkyně, kartářka a terapeutka
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel

 Publikoval 11:32

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.