Lis 122012
 

O meditacích se často mluví, ale málokdo ví, o čem je vlastně řeč a jak obrovský význam má správné pochopení meditací a jejich správné provádění pro kvalitu a délku života. Většinou se meditace popisuje jako myšlenková koncentrace, při níž se snažíme si udržet v hlavě delší dobu jedinou myšlenku.

V tomto smyslu souvisí meditace nejen s uměním koncentrace, ale i s uměním vizualizace, nebo-li s uměním představit si cokoliv, po čem naše srdce touží. Vizualizační meditace je základem magie. Možná tohle vše víte, možná máte dojem, že toho o meditacích víte poměrně hodně, ale pojďme si to raději zopakovat. Jak známo, když někdo hraje šachy, dokáže se na hru mimořádně silně soustředit. Medituje ale šachista? Odpověď zní, nemedituje, i když se umí soustředit na hru tak, že ho může vyrušit i praskající žilka v oku dychtivého diváka. Hra v šachy není meditace. Je to hra v šachy.

Jsou i jiné profese, při nichž se lidé dokáží soustředit na svou práci tak, že by jim to mohl závidět nejeden indický jogín. Chirurg, který pacientovi operuje prasklou žilku v oku, se musí na práci rovněž pekelně soustředit – ale nedá se říct, že medituje. Zkrátka nemedituje.

Koncentrace sama o sobě, i kdyby byla překvapivě silná, není meditace. Je to jen koncentrace. I malé dítě se dokáže soustředit na pozorování vlastní ruky tak, že na chvíli zapomene na svůj základní úkol – připomínat se okolí nervydrásajícím, neutuchajícím řevem. Přesto se nedá říct, že „malej zrovna neječí, protože medituje“. Na druhou stranu je však jisté, že koncentrace, nebo-li schopnost soustředit myšlenky na jednu věc, je součástí meditace. To jsme se ale k pochopení podstaty meditace ještě moc daleko nedostali. Už je nám ale jasné, že myšlenky hrají při meditacích podstatnou roli a že tygr, který soustředěně číhá na svoji kořist, nemedituje.

Když se mluví o meditacích, nesmí se nikdy vynechat přirovnání našich myšlenek k neposedným opicím, které bezcílně přeskakují z místa na místo. Zenoví mistři vidí s tajemným úsměvem v každém z nás částečného dementa, který neudrží souvislou myšlenku déle než několik vteřin. Osobně si myslím, že tak zlé to zase není. Většina taxikářů si docela dobře pamatuje, kam vás mají odvézt, spolehlivě si vybaví aktuální stav různých tras a mají-li se rychle rozhodnout, kudy efektivně dojet k cíli, vyřeší úkol rychleji než počítač. Během jízdy dokáží sledovat dopravní situaci, kritizovat politiky a ještě se pobavit na téma, kam jsme to v Evropě dospěli.

Většina lidí se docela dobře orientuje v nekonečné záplavě informací a pokud vyloženě nechtějí toho druhého naštvat nebo vyvést z rovnováhy, velmi dobře zvládnou i základní společenský požadavek, držet se určitou dobu nadhozeného tématu. Dá se jejich schopnost nazvat meditací? Mají schopnosti zenových mistrů? Samozřejmě, že ne. Když si někdo dokáže rychle zaktualizovat myšlenky a zorientovat se v nové situaci, většinou si toho okolí ani nevšimne. Spíše to bere jako samozřejmost, součást standardní duševní výbavy civilizovaného člověka. Větší pozornost na sebe strhávají lidé, kteří se až chorobně koncentrují na jednu myšlenku a nejsou schopní ji opustit. Říká se jim obsedantní neurotici a zaseknutí mysli na jedné myšlence se označuje jako obsese. Nikoliv meditace.

Položme si další otázku – dá se říct, že člověk, který si rovná myšlenky, medituje? Nedá. Ve škole se učíme soustředit na to, co se chceme naučit. Třídíme si myšlenky a například při psaní zkušebního testu použijeme jen ty myšlenky, jež jsou v dané chvíli nezbytně nutné. I kdyby nešlo přímo o vlastní myšlenky, ale myšlenky lépe připraveného souseda. Žáci při řešení matematického úkolu většinou nemyslí na nic jiného a ani během dalšího života jim nečiní potíže zvládnout roztěkané myšlenky a soustředit větší část svého intelektuálního potenciálu na smysluplnou práci.

Naučili se snad ve škole meditovat? Rozhodně ne. Pokud se někdy během školního studia bavili o meditacích, tak snad jedině v tom smyslu, že si z nich dělali legraci. Cíleně meditovat je ve škole nikdo nikdy neučil. Z čehož plyne, že vědomá práce s myšlenkami ještě není meditace – i když se tak někdy může tvářit.

V křesťanské praxi se nemluví o meditaci, ale o kontemplaci. Jde o rozjímání, soustředěné přemýšlení nad určitým námětem, od něhož se neodbíhá. Opět nic nadpřirozeného. Každý, kdo dokáže převyprávět obsah knihy, povídky, novinového článku či filmu, si musí na chvíli udělat v hlavě jasno a pak podle určitého logického systému volit a reprodukovat slova. Není to ale nic nadpřirozeného. Můžeme si být jistí, že i když se ve svých představách dokážeme soustředit na jednu věc a myšlenkově ji zkoumat ze všech stran, není to meditace.

Nezřídka, zvláště ve východních naukách, se objevuje požadavek, aby se člověk dokázal pomocí meditačních technik zbavit myšlenek. Myšlenkové prázdno nebo také umění na nic nemyslet, se povyšuje na zvláštní schopnost, kterou si jogíni osvojují po mnohaletém tréninku.

Kdyby východní jogíni zažili klasickou českou základní nebo střední školu, popřípadě by u nás absolvovali několik zbytečných schůzí, poznali by, že umění na nic nemyslet se v určitých situacích může objevit i bez zvláštního tréninku. Východní meditační techniky používají k odstranění nežádoucích myšlenek mantry – zvukomalebné slabiky, slova a věty, na které přišli meditující mniši ve stavu nejvyšší inspirace. Západní kultura má hudbu, která má podobné účinky jako východní mantry. Do písničky či melodie, které se vám líbí, se snadno zaposloucháte tak, že na chvíli přestanete na cokoliv myslet. Většina současné hudební tvorby se odvozuje od rytmických a melodických kreolských manter, jež stály na počátku vzniku jazzu a které samy vznikly z africké sexuální magie. Porovnáte-li motivační účinek indických a anglických manter, poznáte, že anglické jsou účinnější.

Davové šílenství při vystoupeních anglicky zpívajících hudebních skupin,  opakujících anglické mantry, je známý jev. Nemá cenu nad tím meditovat, ale je jasné, že lidé křečovitě se kroutící v hudební extázi nemyslí v tu chvíli na složenky, ani se jim v hlavách nerodí žádné zvláštní nápady či mimořádně složité myšlenky. Dá se říct, že nemyslí na nic.

Takže, myšlenkové prázdno v živých lidských hlavách není až tak vzácný jev, jak by se mohlo podle většiny úvodních proslovů o meditacích zdát. Pokud si ovšem položíme otázku, zda mladí lidé, kteří se na rockových koncertech bezmyšlenkovitě zmítají, meditují, tak je, myslím, naprosto jasné, že nikoliv.

Otázka meditace se po vyloučení všech dosavadních pokusů o definici stává pomalu docela zajímavou. Zmínili jsme se o myšlenkové koncentraci, což nastane, když myslíme jen na jednu věc a vše ostatní jde stranou. Je zřejmé, že každý člověk něco podobného v životě zažil.

Musím se ale ještě zmínit o vizualizaci, nebo-li představivosti. Jde o schopnost něco „vidět“ vnitřním zrakem. Spatříte něco ve skutečnosti a když na to vzpomínáte, tak si to snažíte opět vybavit. Většinou to moc dobře nejde, což snadno zjistíte, když se pokusíte svoji představu nakreslit. Srovnáte kresbu s originálem, třeba s fotografií, kterou jste si chtěli zapamatovat a zjistíte, že vaše představa a její grafický záznam se od sebe liší jak politikův slib od reality. I zde ale platí, že opakování a praxe dělá ze začátečníka mistra. Když se budete stále dokola snažit podržet si v paměti určitý obraz se všemi zajímavými a důležitými detaily, jednoho dne se vám to podaří.

Tvorba přesného obrazu v mysli se nazývá vizualizace, či-li obráceně řečeno, vizualizace je schopnost představit si to, co chci, ve správném měřítku, v odpovídajících barvách a se všemi důležitými detaily. Schopnost vizualizace je paradoxně potlačována množstvím fotografií a filmů, kterými jsme zavalení, neboť vzhledem k vrozené lidské lenosti si každý jednou položí otázku, proč se mám snažit něco si do detailů zapamatovat, když si to můžu vyfotit nebo nafilmovat?

Vizualizace je součástí meditací, což už asi víte, protože jste to někde slyšeli, takže, když si to vše zopakujeme, do meditací patří koncentrace, vizualizace, mantry a samozřejmě opakování myšlenkových vizualizací, koncentrací a manter, proto budeme za chvíli zřejmě konečně schopni definovat, co ona, stále ještě záhadná, meditace je.

Zamysleme se ještě nad otázkou, jak bychom definovali život – je to schopnost látkové výměny? Každá manufaktura a továrna, každá „výroba“ má bohatou látkovou výměnu, ale nedá se říct, že by kvůli tomu „žila“. Je to snad schopnost učit se? Učit se z vlastních chyb uměly už první kybernetické myši, které hledaly cestu v bludišti. Ale nebyly živé. Nebo je to schopnost rozmnožovat se? Rozmnožování se dá naprogramovat do poměrně jednoduchých robotů – budou se reprodukovat, dokud bude materiál na reprodukci stačit. Žít ale nebudou.

Nebo je život schopnost pohybu? V přírodě se hýbe úplně všechno. Na druhou stranu, bakterie, které v jakémsi stavu hybernace poletují v kosmu, se mohou tisíce let tvářit jako neživá hmota a když se dostanou do příznivých podmínek, budou se mít čile k světu. Nejzákladnější vlastností života je schopnost reagovat na měnící se vnější i vnitřní podmínky. Kopnete do kamene, poskočí a zůstane ležet. Kopnete do balvanu, ale i když si ukopnete palec, nestane se nic. Ani se nepohne. Kopnete do nosorožce či do hrocha a nejspíš se dočkáte „reakce“, kterou jste svým kopnutím vyprovokovali.

Schopnost reagovat na podnět je základní vlastnost živé hmoty. Stejná nebo podobná reakce na stejný podnět se nazývá reflex. Ze školy víme, že reflexy se dají rozdělit na nepodmíněné a podmíněné. Nepodmíněné jsou vrozené, zatímco podmíněné jsou získané či vypěstované. Člověk má schopnost přemýšlet o životě i o smrti, má možnost přemýšlet i o tom, jak se smrti pokud možno vyhnout, má možnost pracovat na sobě v tom smyslu, že se může snažit udržet si co nejdéle svou kondici a své schopnosti.

V průběhu lidské existence se ukázalo, že některé podmíněné, nebo-li vypěstované reflexy jsou pro udržení duchovní a fyzické kondice nesmírně důležité, jiné jsou škodlivé a u celé řady dalších podmíněných reflexů se o nějaké zvláštní užitečnosti či škodlivosti mluvit nedá. Sen o zachování života a mládí vedl přemýšlivé jedince k tomu, že začali experimentovat s tréninkem fyzických a mentálních schopností, což vedlo k vytvoření základních cvičebních systémů – tantra, tao-jóga, egyptská magie, alchymie, pomocí nichž se dalo dosáhnout vysokého věku při zachování vlastností, kterými je charakterizováné „mládí“.

Při cvičení a neustálém opakování určitých cviků, myšlenkových koncentrací a vizualizací jde samozřejmě především o pěstování a neustálé posilování podmíněných reflexů, které jsou užitečné pro zachování života, nebo-li dosažení extrémní dlouhověkosti. Některé prameny dokonce mluví o nesmrtelnosti. Držme se ale nohama na zemi, pokud by se produktivní lidský věk dal „natáhnout“ přes 100 let, mohli bychom s hrdostí v hlase konstatovat, že cíle bylo dosaženo.

Takže ještě jednou, reflex jako reakce na podnět je alfa a omega veškerého života. Život můžete chápat jako systém nepodmíněných a podmíněných reflexů nebo spíš schopnost dát tento systém dohromady. Nejzákladnější zákon celého vesmíru je zákon akce a reakce, reflex je projev akce a reakce na úrovni živé hmoty. Možnost pěstování a budování užitečných podmíněných reflexů je cesta k udržení a prodloužení života a v podstatě i cesta k nesmrtelnosti. Zvířata si tuto skutečnost neuvědomují. Pokud si vypěstují podmíněné reflexy, je to dílo náhody, nutnosti, shody okolností nebo jde o cílenou snahu pěstitele, krotitele, šlechtitele. Žádné zvíře nebude cílevědomě trénovat, aby bylo lepší, silnější, zdravější a odolnější.

Říká se, že každý má svou pravdu. Ve skutečnosti je pravda jenom jedna a pokud ji člověk nepřijme, může mít pouze svou vlastní lež. Když se přidržíme pravdy a budeme v sobě pěstovat užitečné, potřebné podmíněné reflexy, zvýšíme pravděpodobnost, že se ve zdraví dožijeme oslnivě vysokého věku. Pravda je všechno, co prospívá životu a dlouhověkosti, lež je vše ostatní, co naopak zadupává schopnosti životních sil do země.

Proto moje osobní definice meditace zní – meditace je vytváření a posilování podmíněných reflexů, které jsou užitečné pro život.

Raven Argoni, astrolog, věštec, terapeut a spisovatel
Publikováno v časopisu VE HVĚZDÁCH

 Publikoval 9:53

Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.