Hořčičné semínko, tak trochu okurková záležitost, která při zavařování nikdy nesmí chybět, jenže tím její výčet uplatnění končí. Což je škoda, neboť se jedná o nutričně zajímavou plodinu. Obecně známo je semínko hnědé, nicméně, na kulinářském trhu existuje rovněž semeno bílé a semeno černé. Jemně se liší, většinou svými chuťovými a léčivými schopnostmi, které docenila již stará Čína, Řecko a Řím, který semínkem léčil kožní neduhy, prohříval unavené svalstvo. Číst dále »

Třetí trimestr, to je období počínající 28. týdnem a volně plynoucí až do týdne 40. Jedná se o dobu, kdy je bříško největší, děťátko roste, buduje svaly a tukovou tkáň. Již plně vnímá, zcela jistě rozezná hlas maminky a otce, tříbí svůj hmat, čich, zrak a chuť, právě díky plodové vodě, kterou pije. Tento fakt upevňuje rovněž ledviny. Mozek se zvětšuje, jeho povrch je zvrásnělý, dochází k rozvoji šedé kůry mozkové, mozkových a nervových obalů. Kostní dřeň produkuje krvinky, miminko se otáčí hlavičkou dolů. Číst dále »

Mnoho včelařů se zamýšlelo nad možnostmi spojit léčivou sílu medu a konopí. Francouzský včelař ovšem dokázal to, co nikdo před ním. Včelař Nicolas Trainerbees se již od mládí léčil s pomocí konopí a byl vždy milovníkem přírody. Mimo jiné byl fascinován včelami, které chová. A tak není divu, že se rozhodl spojit dva svoje zájmy a vytvořil produkt, který vzbudil četné ohlasy – „cannahoney“, nebo-li konopný med! Nicolas si zvolil pseudonym Tranierbees – trenér včel – nikoliv náhodou. Číst dále »

Většina z nás si při vyslovení slova „půst“ představí hlad a k pití pouze vodu. Je to mylná představa škodící tělu! V minulosti se půst dodržoval nejen před Vánocemi a Velikonocemi, ale většina lidí jedla postní jídla i každý pátek – na památku ukřižování Ježíše Krista. Po masopustu, kdy se konaly zabíjačky a jedla tučná a sladká jídla, toto dopřávání si skončilo. Lidé jedli až do Velikonoc potraviny nízkokalorické, ale přitom nutričně vyvážené: luštěniny, zeleninu, ryby. Vyhýbali se masu, aby se očistili a nabrali sílu na jarní práce na poli. Číst dále »

Je známo, že med chutná vždy trochu jinak, i když pochází od jednoho včelaře a jde o stejný druh. Záleží totiž na teplotě a povětrnostních podmínkách, v nichž vznikal. Proto podobně jako u vína dokážou i včelaři u medu určit kvalitu jednotlivých ročníků. Med se cení hlavně pro vysoký obsah lehce stravitelných sacharidů, sacharózy, fruktózy a glukózy, jež fungují jako rychlý dodavatel energie. Věděli to už ve starém Řecku, kde bojovníci vyčerpaní po bitvě pili horké víno s medem, aby co nejdřív obnovili svoje síly. Číst dále »